Obec Zbýšov
Kraj: Středočeský / Okres: Kutná Hora / Pověřený obecní úřad: Čáslav

Z historie obce
K tabulkovému přehledu historie obce

Zbýšov, zprvu jako poplužní dvůr, později jako ves, má vlastní historie jen velmi málo. Jsa součástí chlumského panství, prožíval s ním dobré i zlé. Toho zlého bylo pravděpodobně více. O tom, co by každého současníka zajímalo, o způsobu života obyvatel obce v dávné minulosti, bohužel historických záznamů není. Stačí věděti velmi málo, abychom si učinili úsudek, který není dalek pravdy. Z několika slov zápisu učiněného při změně majitele v r. 1651 ...„dvůr poplužní Beyšovec řečený, při něm mlýn a ovčín, vše pusté a zruinované..." možno souditi, že dvůr zbýšovský a jeho obyvatele potkal koncem třicetileté války osud Chlumu, Komárova a Chvalovic: ze Švédy vyloupených a vypálených dědin prchali vesničané do lesů, kde útrapami, nemocemi a hladem hynuli. Také pozorně čtené různé zprávy gruntovních knih panství sedleckého z konce 18. a počátku 19. století nám mnoho ze současného života neosvětlují.

Ani historických a uměleckých památek obec nemá. A přece místo zvané dnes Horní Zbýšov (u kostela) bylo osídleno před více než 850 lety a zbýšovský kostelík se připomíná již v r. 1331. Jako kostel farní je jmenován v soupisu zpracovaném za arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Nepochopitelné neporozumění zavinilo, že po požáru kostela r. 1872 zničeno bylo mnoho, z čeho znalec byl by mohl vyčísti část minulosti.

Není historických památek, ale je tu staleté dílo poctivé lidské práce - mohutná hráz našeho rybníka, která již po půl tisíciletí vytrvale odolává nesmírnému tlaku sevřených vod. Kolik tisíc for násypu a kamene bylo třeba k její výstavbě a upevnění, kolik tisíců hodin odpracovaly tu mozolné dlaně našich předků z rozkazu svých pánů - bez odměny.

Vichřice již staletí rvou listí a zaschlé zčernalé větve dubů na hrázi vrhají do vln rybníka, ale ti dva věrní, staří strážci na jižním konci zeširoka rozkročeni, s kořeny hluboko ve hrázi zapuštěnými, stojí pevně, nepoddajně, vykonávajíce tak poctivě svěřený jim úkol. Kdybychom tak rozuměli šumu jejich větví! Koho oni viděli přejíti a přejeti po hrázi rybníka? Kolik údobí lidských radostí, starostí a zármutků přehnalo se kol jejich širokých korun ...

Držitelé Zbýšova
Tabulkový přehled historických držitelů obce

Zbýšov je osada velmi stará. Jako první majitel se uvádí klášter sv. Prokopa na Sázavě, založený knížetem Oldřichem r. 1032. Tomuto klášteru dostávalo se přídělu z majetku knížecího, později koruny. Kdy se stal Zbýšov majetkem kláštera nevíme, ale bylo to asi brzy po jeho založení, neboť olomoucký biskup Jindřich Zdík, který byl ve funkci od r. 1126 a zemřel 26. 6. 1150, daroval část vsi Damírov statku zbýšovskému, který už tehdy náležel sázavskému klášteru. Zbýšov byl tehdy označován jako proboštství. Jako faráři sem byli klášterem dosazováni probošti (titul faráře významnějšího kostela). Farní kostel ve Zbýšově sv. Jana Křtitele se připomíná r. 1331. Když roku 1420, v počátcích husitských bouří, byl sázavský klášter zrušen, připadl jeho majetek zpět koruně královské a klášterní statky byly dávány českými králi v zástavu. Král Jiří z Poděbrad zapsal 3. 9. 1463 panu Slavatovi z Chlumu a Košumberka, který mu jako nejvyšší hofmistr věrně sloužil, zboží zrušeného kláštera na Sázavě: „...Zbejšov s kostelem podacím (tj. s výkonem církevních práv) a dvory poplužními..., vsi Táborovou Lhotu, Čejkovice, Lhotu Proboštovu, Opatovice a částky v Damírově (druhá část Damírova, zvaná Na oltářkách, byla již dříve v držení rodu Slavatů), Komárově a Petrovicích". Tím se stal Zbýšov po staletí nerozlučnou součástí zboží Chlumského.

Předkové pánů z Chlumu přesídlili sem z Litoměřicka a mocný vladyka Bleh, zvaný Velký Bleh, založil asi roku 1260 na hradišti, které bylo osídleno již asi v pravěku, mocný hrad Chlum. Rod pánů z Chlumu byl v dědičném držení úřadu župy čáslavské a v určitou dobu i v držení čáslavského Hrádku. Historických pramenů z té doby je velmi málo, ba lze říci, že jen několik nejasných zmínek.
Zápisným držitelem Čáslavě (Hrádku a podhradí) byl tedy po r. 1248 mocný šlechtic jménem Bleh. Pravděpodobně toto držení získal buď on nebo již jeho předchůdci od krále Václava I. (1230 - 1253) za pomoc proti odbojnému kralevici Přemyslovi, králi poskytnutou. Páni z Chlumu byli tehdy nejmocnější rodinou župy čáslavské. V době, kdy Chlumští dostali proboštství zbýšovské, psali se z Chlumu a Košumberka. Je více než pravděpodobno, že Bleh jako držitel Čáslavě vykonával i úřad župana župy čáslavské, jejíž rozlehlost byla veliká (její hranice: na jihu zemská hranice, řeka Sázava, Železné hory, Labe, Vysoká u Kutné Hory). Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) obeslal před pražský soud všecky vladyky a šlechtice, kteří si svou věrností ke králi Václavu I. statky vynutili, a protože tato dědictví nebyla zpupná, tj. svobodná, nýbrž zápisně královská, odňal jim je. Mezi mnohými byl i Bleh, který tak Čáslav ztratil. Jeho syn Jistislav (Mstislav ?) r. 1288 od kláštera vilémovského převzal pustou ves Ružeň. Zemřel poslední léta 13. nebo počátkem 14. století a byl pochován v čáslavském kostele. Jeho náhrobní kámen, vzácná to památka, je v sakristii, nejstaší části čáslavského kostela. Erb na náhrobním kameni - dvě břevna tvořená čtyřmi čarami napříč erb dělící - je znakem pánů z Chlumu.

Mnohem pozdější zpráva hovoří o tom, jak bylo rozsáhlé zboží pánů z Chlumu 20. 1. 1417, když jeho držitel Beneš z Chlumu nabyl let, rozděleno takto:
1) Jan dostal hrad Chlum, Dědice, tvrz Smrčany, Suchotlesky u Hraběšína, Šebestěnice, Dobrovítov, Chvalovice, Zahrádku, tvrz Hrádek (u Podmok), Hostovlice, tvrz Radoňov, Čejkovice a kostelní podací v Okřesanči, Dobrovítově a Radonově.
2) Diviš a Vilém dostali spolu hrad Košumberk, městečko Luži s podacími na Chrudimsku.
3) Beneš dostal tvrz Podhořany, Březinku, městečko Jeníkov s podacím, Římovice, Vlkaneč s podacím a Šítov.
Beneš zdědil r. 1437 po bratru Janovi jeho statky a zemřel kolem r. 1461.
Slavata z Chlumu a Košumberka, syn Viléma, hofmistr dvora královského (1463 - 1467), obdržel od krále Vladislava v manství (zboží v zástavě) v r. 1492 rozsáhlé panství Kostelec nad Černými lesy. S manželkou Dorotou měl syny Michala, Albrechta a Slavatu. Nejstarší obdržel Čestín Kostel. Michal Slavata z Chlumu a Košumberka byl pánem na Kostelci n. Č.l., Chlumu, Talmberce, klášteře sv. Prokopa, Podbořanech a Hradišti Chroustníkově. Michal Slavata náležel k nejvzácnějším pánům českým, maje rozhodné a platné slovo na sněmech i při jednáních veřejných, zejména v jednání o přátelství mezi stranou podjednou a podobojí (1483) a mezi pány a rytíři na jedné a měšťany na druhé straně. Několikráte byl též od stavů vypraven v poselství do Uher ku králi Vladislavu II. a Ludvíkovi. Roku 1523 poslán byl do zemského soudu. S manželkou Eliškou Pňovskou neměl dítek a proto r. 1533 kšaftem (závětí) odkázal své statky svému bratrovi Slavatovi. Statek Čestín Kostel určen byl sestře Markétě a jejímu manželu Haškovi Zvířetickému z Vartenberka. Michal Slavata r. 1537 zemřel a jeho kšaft vešel v platnost. Když dědicové Zvířetických z Vartenberka vymřeli bez dětí, ujal se panství Čestín Kostel syn Slavatův Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka.

Pan Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka, vzdálený bratranec Michalův, dal si 17. 9. 1544 v obnovené desky zemské vložiti zboží Chlumské: Chlum zámek, dvůr poplužní, městečko, domy, krčmy. Byl pánem na Kostelci, Košumberku, Chlumu, Hradišti, Čestíně Kostele a jinde. Přiznával se k učení českých bratří, měl účast na bouřích v letech 1546/47. Po vítězství císaře Ferdinanda I., který vzpouru českých stavů potlačil, byl potrestán: Kostelec a zápisní panství propadlo komoře a ostatní své zboží musel uvésti v manství a musel se zavázati k manské službě 8 koní zbrojních. Manské panství Chlumské bylo po mnoha letech věrné služby císařovi z manství propuštěno, a jako statek zpupný vloženo do zemských desek. Po smrti Diviše Slavaty r. 1575 se jeho synové o statky rozdělili. Stalo se tak asi r. 1580. Adam dostal Čestín Kostel a Chlum, Jindřich Košumberk, Albrecht Podlažice a Chrasť a Zachariáš Chroustovice. Není známo, kdy přesně se dostal Chlum do cizích rukou. Stalo se tak pravděpodobně r. 1582.

Poslední držitel Chlumského zboží z rodu Slavatů, pan Adam Slavata, zvolil si za stálé své sídlo zámek Čestín Kostel, který v letech 1580 - 1582 nově vystavěl a skvostně zařídil. K tomu jistě potřeboval hodně peněz a proto pravděpodobně v té době Chlum prodal. Byl radou císaře Rudolfa, r. 1583 komisařem nad hornictvím, hejtmanem německých lén koruny české. Náboženství bratrskému horlivě oddán, držíval na svém sídle sborová bratrská shromáždění. Byl přímým pánem svých poddaných. V archivu města Kutné Hory uchoval se zápis, že si od šéfmistrů a rady městské celkem 8x vypůjčil mistra popravčího na svoje sídlo Čestín Kostel. Byl dvakrát ženat. S první manželkou Dorotou z Kurcpuchu měl 4 syny: Diviše, Viléma, Michala a Jáchyma. Druhá manželka Sibilla z Mansfeldu mu dala syna Adama. Adam-otec r. 1602 Čestín Kostel prodal a odstěhoval se do Kutné Hory. Mikuláš Dačický z Heslova o jeho úmrtí ve svých Pamětech napsal: „...Ve velikém nově vystaveném domě na Trávníku za Kouřimskou branou (v Kutné Hoře) zemřel urozený pan Adam Slavata, pán letitý, věku svého 74 let. Když prodal svůj Čestín Kostel, na Horách Kutných pobýval. Zanechal po sobě ve vdovství paní Sibillu, rozenou hraběnku z Mansfeldu. Pán do nemalých dluhů vešel a do smrti v nich zůstával, skrze což věřitelové byli přivedeni do nemalých škod. Zemřel v sobotu po památce sv. Matěje v nešporní hodinu 27. února léta 1616 v postě, rozžehnav se s panem Vilémem, svým synem, na ten čas presidentem české komory. Pohřben byl v chrámu sv. Barbory v kapli za velkým oltářem. Pohřeb byl vykonán způsobem religionu evangelického, jehož se pan Adam stále držel, ačkoliv jeho dva synové, pan Vilém nejstarší a pan Jáchym k papeženeckému přistoupili"...
Vilém Slavata z Chlumu byl vychován u svého strýce Jindřicha na Košumberku v učení českých bratří, ale dostav se později do škol jezuitských, přešel r. 1601 k víře katolické. Sňatkem získal bohaté panství Jindřichův Hradec, stal se císařským místodržícím. Při rebelii protestantů proti císaři byl právě on spolu s Jaroslavem Bořitou z Martinic a písařem Fabriciem vyhozen v roce 1618 z okna pražského hradu.

Po Slavatech držela Chlum Alžběta Ostrovcova z Malovic, od níž jej koupil Vácslav Sadovský ze Sloupna. Týž zemřel r. 1598, odkázav kšaftem všechen statek synovi Jiříkovi, až by došel 20 let. Jiřík, muž vzdělaný, přítel Karla ze Žerotína a obhájce českých bratří, prodal vkladem z 5. 10. 1604 zámek Chlum s dvorem poplužním při témž zámku, pivovarem, sladovnou, štěpnicí, chmelnicí, zahradami, lukami, městečko, vsi Čejkovice, Lhotu Bohunkovu, Opatovice, též mlýn, jenž slove Doudovský pod Opatovicí na potocích, dvůr Zbýšovský s poplužím Janovi mladšímu z Lukavce za 14 000 kop grošů míšenských.
Jan jen krátce podržev koupené zboží, prodal je se vším příslušenstvím 19. 11. 1604 Janu Hanušovi ze Šaratic a na Dobrovítově za 8 100 kop grošů českých. Majitel se přestěhoval z Dobrovítova na Chlum. Zde sepsal r. 1609 své pořízení, jímž svůj statek odkázal synům se svou manželkou Johankou ze Stropin zplozeným. Johanku a Adama Talacko z Ještěnic na Žestocích učinil poručníky nad statkem. Zemřel 1610 v Praze jsa na lécích a pohřben v Dobrovítově. Jeho náhrobní kámen, dobře zachovalý, je zazděn v předsíni kostelíka dobrovítovského. Vdova po něm, Johanka, se podruhé vdala za Burjana Šlibovského ze Skřivan a zemřela v r. 1617. Poručnictví se ujala jediná sestra Janova Zuzana ze Šaratic, vdova po Petrovi Salavovi z Lípy, jenž 1616 na Chlumě zemřel. Paní Zuzana přežila zde hrůzy třicetileté války. Nejprve císařská soldateska hrad Chlum i se sídlem při dvoře postaveným i městečko zloupila a popálila, takže jen ves zůstala, poté dílo zkázy dokonali Švédové. Statek směnila k ruce sirotků s Marií Magdalenou Trčkovou z Lobkovic. Tato odstoupila Zuzaně statek Jindický za Chlum a přejala 13 000 kop míšenských dluhů. Statek Chlum „mnohými kontribucemi sešlý, ohněm popálený a jinak zplundrovaný", obsahoval Chlum a Dobrovítov se sídly: „pustým zámkem a tvrzí s dvory".

Marie Magdalena, pro zlou povahu lidem Manda nazývaná, různým způsobem rozhojnila panství Trčkovské. Počátkem 17. století byl držitelem Krchleb Adam Studenecký z Pačiněvse, potomek starého českého rodu. Ježto se účastnil vzpoury proti Ferdinandovi II. v r. 1618, byl mu statek Krchleby zabaven a on se odstěhoval na svůj druhý statek Hraběšín. Krchleby získal v r. 1623 manžel Marie Magdaleny, Jan Rudolf Trčka, který v té době na Čáslavsku své statky rozmnožil. Tento bohatý šlechtic zapůjčil císaři veliké sumy peněz. Císař splatil svůj dluh 92 810 kop míšenských tím, že za něj dal r. 1627 Trčkově manželce Marii Majdaleně připsati všecky statky a dvory zkonfiskované odbojnému městu Čáslavi. Byly to: ves Horky, dvůr Druhanice, ves Březí, ves Krupšín (zanikla), ves a dvůr Tupadly, Močovice, Drobovice, ves Potěhy, Vrdy, Zbudovice, Nový Dvůr, dvůr Žitenický, Skovice, dvůr Koudelov, dvůr Šintlochy (= Filipov), rybníky aj. Čáslav ani po odsouzení Trčků zpět tyto statky nedostala. Jan Rudolf hrabě Trčka z Lípy byl po Albrechtu Valdštejnovi nejbohatším magnátem země České. Syn Adam Erdmann Trčka, švagr Vajdštejnův, byl spolu s Valdštejnem, Kristiánem Ilovem, Vilémem Vchynským (Kinským) a Jindřichem Niemanem 25.2.1634 v Chebu jako zrádce a rebel zavražděn a jejich ohromná panství propadla konfiskaci. Jen po Valdštejnovi zůstaly statky v ceně přes 9 milionů zlatých. Jmění obou Trčků, Jana Rudolfa a Erdmanna, zabírala na 40 velkých panství a statků, namnoze v nejúrodnějších končinách země České. Po Adamovi Erdmannovi zůstalo sice jen 8 statků v ceně 872 464 zlatých, ale otci Janu Rudolfovi byl konfiskován majetek v hodnotě 3 625 842 zlatých, který byl téměř bez dluhů. V uvedené sumě nejsou započteny jistiny, hotové peníze, zlato, stříbro, klenoty, svršky hospodářské, jejichž cena šla do statisíců. Konfiskovaných statků Valdštejnových, Kinského, Trčkových a ostatních zavražděných a jejich rodů se dostalo po většině cizincům stojícím věrně při císaři Ferdinandu II, císařským úředníkům a těm, kteří chebskou vraždu zosnovali a provedli.

Vrah Valdštejnův a Trčkův, irský setník (hejtman, kapitán) dragounského pluku Walter Deveroux, obdržel spolu se svými kumpány (E. von Burg a D. Mac Daniels) na místě v Chebu z uloupených peněz po 1 000 tolarech, ale slíbená odměna 110 000 zlatých nepřicházela. Proto odejel počátkem roku 1635 do Vídně s pokornou žádostí, kde vypsal své zásluhy na „odstranění zrádce", chodil od jednoho úřadu k druhému a domáhal se nějakého statečku či většího finančního obnosu. Situace se však změnila, evropská veřejnost s nelibostí hleděla na „chebskou akci" a císařští dvořané přijímali Deverouxe s rozpaky. Až v červnu 1635 obdržel irský kapitán Trčkům zabavené panství Chlum, Dobrovítov a Krchleby v odhadnuté ceně 76 795 zlatých (několik dalších vesnic v okolí Čáslavi dostal plukovník de Suyse, který velel v té době pražské posádce). Z toho měl Deveroux, povýšený na plukovníka, vyplatiti odměnu svým kumpánům: Dionu Mac Danielsovi, povýšenému z hejtmana na podplukovníka a hejtmanovi Edmundu von der Burgovi po 12 000 zlatých, ale žádný z nich slibovanou odměnu nedostal. Z okolí Zbýšova patřily Trčkům Žleby, Jeníkov pod Záběhlicí, Kluky, Žáky, Vrbice, Lipnice, Světlá aj. To vše zkonfiskováno a rozděleno. Jan Rudolf Trčka po zavraždění syna Adama Erdmanna kšaftem z 2.7.1634 odkázal část svých statků svým dcerám (Alžběta byla provdána za zavražděného Viléma Kinského), vnučce a jiným příbuzným, ale brzy po tomto pořízení (29.9.1634) zemřel. Fiskálním procesem v r. 1635 byl znovu obviněn z rebelie v r. 1618/19 („...za Fridricha byl sudím, Matyáši Thurnovi dopisoval, rebely penězi zakládal, je přechovával, o spiknutí Valdštejnově věděl, je schvaloval..."). Památka Trčkova za prokletou vyhlášena a veškeré jmění i to, co kšaftem určeno, královské komoře přisouzeno bylo. Přitom statky Dobrovítov a Chlum, kde 10 sedláků a 21 chalupníků mělo vrchnosti ročně odváděti platu stálého a za robotu 238 kop 48 grejcarů (krejcarů) míšenských a 175 slepic po 6 groších, odhadnuty byly za 46 715 kop 48 grejcarů míšenských (54 501 zlatých, 40 grejcarů rýnských). Statek Krchleby odhadnut na 19 108 kop 40 grejcarů míšenských (22 293 zlatých 26 grejcarů rýnských). Soupis těchto statků, které byly v r. 1636 předány Walterovi Deveroux:
Dvůr Dobrovítov - 9 lánů 46 korců polí, 46 kusů hovězího dobytka, 200 ovcí.
Dvůr Chlum - 6 lánů 56 korců polí, 59 kusů hovězího dobytka.
Dvůr Sbejhov (= Zbýšov) - 3 lány 2 korce polí, 35 kusů hovězího dobytka, 2 mlýny, 58 rybníků (!), z toho 7 prázdných a 45 léčí lesů.
Švárov (Svárov) - 3 chalupníci, 3 nájemníci.
Dobrovítov - s krčmou, 3 sedláci, 7 domkářů, 3 nájemníci.
Damírov - s krčmou, 3 sedláci, jen jeden s potahem.
Lohov - s krčmou, 3 sedláci, 1 chalupník.
Hoskovice - s krčmou, 1 sedlák, 1 chalupník, ves pustá.
Dědice - s krčmou, 3 sedláci, 1 chalupník.
Zdeslavice - s krčmou, 4 sedláci, 1 nájemník.
Nezdín - 5 sedláků, jen jeden s potahem, 1 nájemník.
Vrbka - s krčmou, 4 sedláci, 5 chalupníků.
Čejkovice - 6 sedláků, 4 s potahem, 1 chalupník, 2 nájemci.
Opatovice - 3 sedláci, 2 chalupníci.
Lhota - s krčmou, 2 sedláci, 3 chalupníci.
Tvrz Krchleby - obehnaná příkopem, vodou naplněným, opatřená zdvihacím mostem, pivovar dříve 72 várek, nyní 45 várek po 15 sudech, dvůr poplužní, 10 lánů 31 korců polí, 24 koně, dříve 40 kusů hovězího dobytka, nyní jen 15 ks, 600 ovcí, mlýn o třech složeních s otloukačkou prosa, se 6 stoupami a olejnou, z něhož ročně 130 kop míšenských vycházelo, 7 rybníků, 4 leče lesa a cihelna.
Ves Krchleby - s krčmou, 1 sedlák, 5 domkářů, 5 chalup pustých.

Tento stav zde uvedený byl v r. 1635/36. V roce 1651, kdy statky kupoval Ferdinand Rabenhaupt ze Suché (psán též Robenhaupt, Robnhap) bylo vše zruinované a pusté. Walter Deveroux získané statky brzy zadlužil tak, že po jeho smrti (W. Deveroux zemřel r. 1639 při morové epidemii v Praze) jeho syn Martin Deveroux nemohl udržeti a královští komisaři je prodali 25. 9. 1651 ve prospěch věřitelů Ferdinandu Rabenhauptovi (Robnhauptovi) ze Suché, krajskému hejtmanovi čáslavskému, za 31 000 florénů (florinů, zlatých) rýnských. V soupisu prodaného zboží jsou: tvrz Krchleby, tvrz Chlum, při níž dvůr s krčmou a 2 chalupy, dvůr poplužní Beyšovec řečený, při něm mlýn, ovčín, ves Čejkovice, Lhotu, Opatovice, „vše pusté a zruinované...".
Koncem třicetileté vojny, 8. 3. 1645, obsadili Švédové Lipnici, odkud vyjížděli a drancovali, čímž Chlum, vypálený 9. 6. 1645, i s okolím stejně poničeným, upadl v naprostou zkázu. Ferdinand Rabenhaupt prodal 6. 6. 1653 „hrad řečený Chlum, při něm městečko Chlum, vše však pusté, kde jenom 2 chalupníci a podruh s ženami a dětmi se nacházejí, dvůr poplužní..." Vilémovi Mladotovi ze Solopisk za 7 000 florénů rýnských. Řečený Vilém zemřel 17.4.1691 zanechav 9 synů. Není známo, jak dlouho Chlum podržel a jakým způsobem se Chlum dostal podruhé v držení Rabenhauptů ze Suché. Jisto je, že v letech 1675 a 1700 opět ke Krchlebům patřil. Bývalé Chlumské zboží, k němuž Zbýšov patřil, se od té doby jmenuje statek Krchlebský, neboť Chlum jako ruina pozbyl významu. Roku 1699 odprodán Dobrovítov a spojen s panstvím Tupadelským. Roku 1700 rozděleno panství Robnhapů (Rabenhauptů) na 4 díly mezi 4 dědice. Nejstarší syn Jan Ferdinand převzal první díl: zámek Krchleby, vsi Krchleby, Souňov, Zbýšov (poprvé jako ves pojmenován), Lhotu, Opatovice, Čejkovice a pustou ves Suchotlesky. Statek ten prodal r. 1703 Františkovi Harantovi z Polžic, který k němu r. 1710 Šebestěnice přikoupil. Nový tento pán zemřel bezdětný, ustanoviv dědicem svoji manželku Marii Josefu z Millesimo. Ta zemřela r. 1742, odkázavši Krchleby rodu Dubských z Třebomyslic. Dne 3.7.1747 koupil statek Krchleby v rozsahu výše uvedeném klášter cisterciáků v Sedlci (zal. 1142). Stalo se tak za opata Jana Reitknechta (1731 - 1753) a za statek zaplaceno 150 000 zlatých stříbra. Ke statku Krchlebskému náležel i Damírov. Tak se stal Zbýšov podruhé majetkem klášterním a Sedlec sídlem ústředních úřadů statku (nyní jsou budovy kláštera cisterciáků jádrem stavebního komplexu továrny a.s. Tabák Kutná Hora = Philip Morris ČR a.s.).

V držení kláštera byl statek Krchleby do 24. 10. 1783, kdy císař Josef II. nařídil jeho zrušení. Jmění zrušeného kláštera připadlo Matici náboženské a dáno pod správu c.k. českým státním statkům. Dne 6. 9. 1819 bylo panství Sedlec a Krchleby dáno do dražby a prodáno nejvíc podávajícímu Karlu Filipu, knížeti ze Schwarzenbergu, c.k. generálu a polnímu maršálkovi, známému jako vítězi nad Napoleonem v bitvě u Lipska r. 1813. K panství tomu patřil: Sedlec, Souňov, Třebonín, Lhota, Volšany s mlýnem a Krchleby s Chlumem, Zbýšovem atd., Hraběšín. Všude byly panské dvory. Za toto Sedlecké panství, malý to zbytek kdysi ohromného majetku sedleckého kláštera, zaplatil Schwarzenberg 600 100 zlatých stříbra. Z koupě vyloučen byl Damírov, část zvaná Klášterní Damírov, bývalý farní statek, a jeho cena 12 253 zlatých 12 krejcarů odražena z celkové kupní sumy, takže činila pouze 587 846 zlatých 48 krejcarů stříbra. Klášterní Damírov ponechán k vydržování krchlebské fary a nazýván od té doby Záduší. Selská část Damírova zvaná Na oltářkách převzata byla jako dědina poddanská. Patronátní a podací právo přiřknuto bylo novému majiteli v kostelích krchlebském, třebonínském a pouze na faru ve Zbýšově.
Toto panství rodu Schwarzenbergů na Orlíce, k němuž patřil sedlecký pivovar (nyní opuštěný), později tabáková továrna, cihelna aj., bylo neztenčené v držení tohoto rodu právě 100 let, do r. 1919, kdy dle zákonů o pozemkové reformě zabrány a prodány některé dvory jako zbytkové statky a pachtýři panské půdy si tyto zčásti vykoupili a i obce před vypuštěním ze záboru (1935) dostaly příděly lesů a jiných nemovitostí.

Schwarzembergové jsou původem stará rodina německá. Za císaře Zikmunda Lucemburského přijati byli mezi říšské barony. Vyznamenávajíce se vzácnou oddaností císařskému domu Habsburků, byli od císaře Rudolfa II. v r. 1599 v stav hraběcí a r. 1670 v stav knížecí povýšeni. První hrabě Adolf bojoval proti Turkům a dobyl 1598 město Ráb. V jejich znaku je havran klobající do uťaté hlavy Turka.

Tato stať měla by býti zakončena rokem 1848, koncem poddanství, zánikem feudalismu, kterýmžto rokem dosavadní poddaný, povinný dosud tzv. ourokem, robotou, desátkami a jinými platy vrchnosti a farám, přestal býti součástí zboží té a té vesnice a po zaplacení vyvazovacích poplatků stal se naprosto od vrchnosti nezávislým. Vrchnosti zůstaly ovšem i po roce 1848 všecky její dvory, lesy, pily a jiné nemovitosti, ale z historických zápisů zmizely věty: „...prodal zboží Jeníkovské s vesnicemi..." V případě Zbýšova však, při odmyšlení poddanství osobního, mohlo se i po roce 1848 říci, že obec patří panství Sedleckému, neboť až do počátků první republiky, do r. 1919, z celkové výměry katastru 439 ha ani 3 % nepatřilo jiným vlastníkům, než Schwarzenbergům.

Rozsah dominikální (církevní) půdy panství Sedleckého zůstal, jak již dříve řečeno, do r. 1919 nedotčen. Po vyhovění zákonům o pozemkové reformě z první republiky se zmenšené panství dočkalo okupace, kdy Němci měli zvlášť dobře vyvinutý smysl pro majetek každého Čecha. Vlastník panství Sedleckého, Karel Schwarzenberg, sídlem na Orlíku, byl sice po předcích Němec, ale členové tohoto rodu v posledních generacích studovali na české Karlově universitě v Praze a přihlašovali národnost českou. Tuto okolnost prý Karel Schwarzenberg zdůraznil Němcům, když na něm v r. 1941 žádali, aby se prohlásil Němcem, když má za manželku Rakušanku-Němku. Odepřel - a důsledek: vnucená správa na jeho statky. Po porážce Němců se r. 1945 ujal svých statků, ale republika provedla revizi první pozemkové reformy, na základě čehož dekretem z 5. 4. 1948 přešlo panství Sedlec se zpětnou platností k 1. 3. 1948 do rukou ministerstva zemědělství. Do konce tohoto roku bylo vedeno hospodářství ve prospěch bývalého vlastníka a státu, od 1. ledna 1949 se staly nemovitosti bývalého panství Sedleckého, tedy i zbýšovské lesy, patřící kdysi sázavským benediktinům, Slavatům, Robnhapům, cisterciákům a jiným, výhradně majetkem státním. Po roce 1990 byly lesy a další nemovitosti potomku rodu Schwarzenbergů z Orlíka, Karlu Schwarzenbergovi, opět vráceny v držení...

Letopočty, jména, data výše uvedená nás bohužel ani v nejmenším nepoučují o sídle, jeho rozsahu a životě starého Zbýšova ve 14. a dalších stoletích. Zbývá jen představivost usměrněná zdravým úsudkem: ...Odmysleme si rybník a jeho hráze! Širokým nehlubokým údolím teče potok lemovaný statnými kmeny olšoví, jež rozrůstá se i dále od toku mokřinou zarostlou ostřicemi, přecházející na svazích v suchomilnou trávu. Nad údolím na nejvyšším místě stojí kostelíček, u něho pevné stavení obytné, stáje, ovčín a jiné hospodářské budovy, obydlí pro služebný lid, kostelníka, vše v prostoru dnešních popisných čísel 1, 2, 3, 25 a 27. To byl výše jmenovaný poplužní dvůr zbýšovský, u něhož bylo více pastvin než polí. Na východ a jih prostíraly se lesy, v nichž převládaly listnáče nad smrčinami. Založením soustavy rybniční, což se stalo pravděpodobně ve 2. polovině 16. století, dostala celá krajina zcela jiný ráz. Mohutná hráz rybníka spojila stráně údolí a umožnila rozšíření osady na stranu jižní. Tam na panské půdě nad rybníkem Punčoškou postavili si dva podruzi pro svoje rodiny první baráčky, pod hrází rybníka u ovčína vyrostl panský mlýn - klepáč...

Z připravované knihy o Zbýšově (autoři: Alois Ryšán, řídící učitel ve Zbýšově 1911 - 1942, a Ivan Vergner).

Zpět na homepage