Obec Zbýšov v Čechách - Povídání o Zbudovicích (J.Hrabaň 2008)

Obec Zbýšov
Kraj: Středočeský / Okres: Kutná Hora / Pověřený obecní úřad: Čáslav

Situování dle GPS : 49° 50´ 52,41´´ N (sev. šířky)
15° 22´ 49,335“ E (vých. délky)

Dle Místopisného sborníku historického od Augusta Sedláčka je uvedeno, že Zbudovice byly původně poplužní dvůr nedaleko Nikošovic, který se nazýval ,,Zbudovský“, snad po zakladateli Zbudovi, od něhož pak, když dvůr byl rozdělen v několik selských usedlostí a vznikla tak vesnice, pojmenována Zbudovice. Rozdělení se stalo asi koncem 13. nebo začátkem 14. stol., protože již v tomto století se připomínají Zbudovice jako ves, kterou r. 1362 přikoupila ke svému klášteru Komenda křížovníků pruských v Drobovicích. Se statkem Drobovickým připadly Zbudovice počátkem 16. stol. panství v Tupadlech. V Dějích města Čáslavě uvádí Sedláček mezi nejstaršími osadami kol Čáslavě též Zbudovice a píše: "R. 1583 koupil Bernart Žehušický z Nestajova od bratří Prokopa a Petra Lukavce zboží Tupadelské, totiž Tupadly tvrz s dvorem a ves, v Třeboníně dvůr kmetcí s podacím v Tchořovách a šafránicemi u Tupadel a též mu náležel pustý dvůr v Drobovicích s celou vsí. Týž rod Žehušických z Nestojova držel zástavně královské panství žlebské a po Žehušických z Nestajova dostal toto žlebské zboží v zástavu Kuneš Bohdanecký z Nestajova, kterýž rozhojnil zboží to přikupováním sousedních statků. Od Bernarta z Nestajova a na Tupadlech koupil před r. 1540 vsi Potěhy, Bratčice, Přibyslavice, Zbudovice a Kozohlody. V té době připomínají se u Zbudovic vsi a dvory zboží Krchlebského: vsi celé Šebestěnice a Březí, vsi pusté Ohrádky, Znaneč a Rajžoky, na sever jeden dvůr kmetcí pustý v Chořovách (Schořov) a dále pustý dvůr Žitenický (nynější Nový Dvůr). V roce 1607 (14. května) prodali Vilém Konechlumský z Konechlumí a Ondřej Hornatěcký z Dobročovic Nový Dvůr Žitenický a celou ves Zbudovice s dědinami ornými i neornými, osetými i neosetými, zahradami, lukami, pastvištěmi, palouky, lesy, porostlinami, rybníky, potoky, vodotočinami, se dvory kmetcími, krčmami, chalupami, s lidmi osedlými i neosedlými i vším oběma statkům příslušenstvím, městu Čáslavi, což 16.6.1608 vloženo do desk zemských." Zboží to koupeno za 10 000 s.s. Po bitvě na Bílé Hoře i město Čáslav ztratilo své statky. R. 1634, 25. února, byl majitel Tupadel, Adam Erdman Trčka z Lípy, s Albrechtem Valdštejnským pro domnělou zradu zavražděn a statky jeho vzaty v plen komory české, ač byl otec jeho ještě na živu a nikdo ze zavražděných souzen nebyl. Panství tupadelské nebylo vráceno městu Čáslavi, nýbrž Ferdinand II. 26. 7. 1636, je daroval svobodnému pánu Arnoštovi de Suys. Připadly mu veškeré uvedené obce, tudíž i Zbudovice.
V rozpoutané válce třicetileté trpěly velice všechny obce okolo města Čáslavě od vojsk nepřátelských i přátelských, neboť soldateska na té i oné straně skládala se ze všech končin Evropy naverbovaných dobrovolníků sloužících za žold a toužících po obohacení, k čemuž si pomáhali rabováním. I Zbudovice postiženy byly nevázanou soldateskou, ač přec jen v míře menší, takže málo obyvatelů v obci zbylo, jak z ,,Berní rulle“ z r. 1654 vyplývá. Schořov pak byl úplně zpustošen a protože neměl orné půdy ani poplatných gruntů, přivtělen byl ke Zbudovicům a teprve v pozdějších letech 17. stol. byla obec Schořov znovu vybudována a nově osazena. Ve válce třicetileté zanikla a zpustla i fara ve Schořově a více obnovena nebyla a Schořov a přifařené obce (tudíž i Zbudovice) byly přiděleny k nejbližší faře v Potěhách. Schořovský farní kostel sv. Kříže se připomíná r. 1352, zbořen byl r. 1881. Stával uprostřed dnešního hřbitova, z jeho materiálu po jeho zboření byla postavena zeď kolem hřbitova. Místo něj byla postavena nedaleko osady Schořova r. 1700 hraběnkou Barborou M. Pöttingovou, roz. ze Šternberka Kaple Panny Marie. Ta po čtyřicetiletém držení panství tupadelského generálem de Suys, koupila toto panství od jeho syna v roce 1676. Pöttingové nezřízeným životem panství zadlužili. V letech 1698-1721 vlastnil obec Jan František, jeden z potomků staročeské rodiny Malovců – tvrz Malotice u Netolic (viz Ottova encyklopedie). Roku 1730 bylo toto zadlužené panství veřejnou dražbou prodáno kněžně Kateřině z Auerspergů, v té době majitelce panství žlebského panství, a s tímto spojeno. Od těch dob patřily Zbudovice k panství žlebskému.
Zmínka o Zbudovicích po válce třicetileté děje se ve stížnosti města Čáslavě proti obchodníkům, kteří, aby ušli ungeltu královskému a clu městskému, které v Čáslavi ze zboží vezeného platit museli, vyhýbali se obvyklým silnicím, aby o ungelt a clo větší zisk na zboží měli. Tak obchodníci vezoucí zboží na Ledeč z Přelouče jeli Bučicemi, Markovicemi, Potěhy, Tupadly a Zbudovicemi a rovněž tak z Ledče na Přelouč jezdili Chválovicemi, Zbudovicemi, Tupadly, Drobovicemi a Šintlochy (Filipov) do Zbyslavě. Krajští hejtmané 3. 4. 1666 poručili nejen městu, ale i všem obyvatelům kraje, aby takové cestovatele v tom zrazovali, je zajímali a ochotně čáslavským napomáhali.

V berní rulle z 6.1.1654 jsou ve Zbudovicích uváděni tito rolníci:
Matěj Vyšata
Jiřík Moravec
Martin Vavřina - rolník v nově osedlý
Matěj Kodeš - rolník na živnosti zkažený
Novákovský - rolnický grunt pustý
Pěvrknošovský (v r. 1718 uváděno Krošovský) - rolnický grunt pustý
Řehořovská - chalupa pustá
Jan Koubek - zahradník, jenž 8 zaosedlého
Růžička - zahrada pustá (r. 1718 Martin Holeka)

Podle Výtahu z přiznávací tabely poddaných obce Zbudovice ze dne 19. 7. 1718, má obec celkem 253 str. 3 1/4 v., ku setbě 250 str. 2v., z toho dobrá 89 str. 1/4 v., střední 90 str. 1/4 v., špatná 71 str.. 1 1/2 v.

Veškeré další záznamy v této tabele jsou psány německy a týkají se hospodářství (výnosy) a roboty. Tupadelské panství vlastnili v té době Pöttingové.
Ve výtahu z hlavní knihy katastru Josefského pro ves Zbudovice na bývalém panství tupadelském ze dne 8.8.1785 se hovoří o těchto hospodářích:
chalupa Matěje Ložka (čp. 1)
chalupa Jana Jenše (čp. 2)
chaloupka Tomáše Volence (čp. 3)
selský statek Tomáše Volence (čp. 4)
selský statek Jana Čepka (čp. 6)
chalupa Jana Hrabáně (čp. 7)
hospoda Josefa Mecheldy (čp. 8)
chalupa Václava Kodeše (čp. 9)
statek Matěje Nováčka (čp. 10)
chaloupka Matěje Nováčka (čp. 11)
chaloupka vdovy Vyšatky (čp. 12)
selský statek vdovy Vyšatky (čp. 13)
chaloupka Jana Kodeše (čp. 14)
selský statek Jana Kodeše (čp. 15)

Ke jménům rolníků z r. 1654 jsou uvádění následníci ve stejných usedlostech v r. 1718

chaloupka Jakuba Macháčka (čp. 16)
selský statek Jakuba Moravce (čp. 17)
chaloupka k obci (čp. 18)
obecní pastouška (čp. 6)
chaloupka Jiřího Nováčka (čp. 19)
kovárna obecní (čp. 20)

Srovnání jmen v letech 1654/1718
Novákovský / Václav Kovka
Krošovský / Matěj Volneč (Volenec ?)
Matěj Vyšata / Václav Vyšata
Matěj Kodeš / Jan Kodeš
Martin Vavřín / Jiří Nováček
Jiřík Moravec / Martin Moravec
Řehořovská / Jan Vyšata
Jan Koubek / Václav Moravec
Růžičková / Martin Holeka

V abecedním seznamu držitelů stavebních parcel se 4. 4. 1839 uvádějí jména:

Bobek Johann, čp. 4
Daleschitzki Mathias, čp. 9
Filip Wenzel, čp. 12
Jakob Hrabáně, čp. 7
Krulisch Johann Maria, čp. 6
Ložek Johann, čp. 1
Moravec Johann, čp. 17
Moravec Johann, čp. 21
Novaczek Jakob, čp. 10
Satorie Wenzel, čp. 23
Pechárek Johann, čp. 22
Veselý Johann, čp. 3
Vraná Katharina, čp. 6
Volenec Johann, čp. 8
Wischata Jakob, čp. 13
Wanczura Wenzel, čp. 19
Zajíc Wenzel, čp. 15
Zajíc Wenzel, čp. 14
Zajíc Johann, čp. 16

V porovnání let 1654, 1785 a 1839 tak lze sledovat změny v obydlení jednotlivých usedlostí v obci.
R 1851 byl odváděn na faru v Potěhách faráři Moučkovi následující desátek:
sedláci:
Bobek Jan, čp. 4
Moravec Václav, čp. 6
Nováček Jan, čp. 10
Slavík Josef, čp. 13
Zajíc Václav, čp. 15
Moravec Jan, čp. 17
- po 1,5 libře másla v ceně 18 kr., 5 ks vajec v ceně 2 kr., 1,5 l sejra v ceně 1,25 kr.; jistina náhradní činila 4 zl. 45 kr. (tj. výkupní);

chalupníci:
Ložek Tomáš, čp. 1
Vavřina Jan, čp. 2
Hrabáně Jakub, čp. 7
Dalešický Matěj, čp. 9
Zajíc Jan, čp. 16
- po 1 libře másla v ceně 12 kr., 3 ks vajec v ceně 1,25 kr., 1 l sejra v ceně 0,75 kr.; jistina výkupní činila 3 zl. 10 kr.
Výpis byl proveden ke dni 1. 7. 1851

Dne 2. 2. 1883 vyhořelo polovic Zbudovic a v průběhu roku následovaly ještě tři ohně. Dne 25. 5. 1893 zvolen starostou obce Dalešický. Do školy chodily děti do Potěh, a sice málo, proto bylo povoleno zřídit v roce 1810 školu ve Schořově, ovšem jako samostatná byla až v r. 1870. Se stavbou bylo započato až v dubnu 1841, dokončena byla v listopadu 1847, bez záchodů, zahrádky a dvora. Vyučovat v ní se začalo 28. 12. 1847. Než byla postavena, vyučovalo se ve Zbudovicích ve stavení čp. 11., jehož majitelem byl Matěj Nováček. První exponovaný učitel byl ustanoven až v r. 1818, a byl to František Procházka. Učil až do r. 1870, tedy působil zde 52 let. Narodil se v Ratboři 1801, byl hudebníkem, měl kapelu, hrávali na zámku ve Žlebech. Po něm nastoupil Josef Čihák, podučitel z Potěh. Učil do r. 1873, pak podučitel ze Zbýšova, Benedikt Hubený.

Ročník	Schořov	Březí	Zbudovice	Poznámka
1836	36	32	25
	19	15	10	povinných v nedělní škole
1850	47	36	27
	12	12	8	povinných v nedělní škole
1859/60	43	41	21
1871/72	48	42	23
1877/78	59	43	29

Roku 1879 byl odvolán učitel Hubený (do Leškovic), nastoupil Boh. Sixta ze Žlebů. Dne 1. 9. 1881 byl přeložen do G. Jeníkova, nastoupil K. V. Drábek (ze školy v Lansperku u Lanškrouna). Plat správce školy (Drábek) byl 400 zl. a 100 zl. funkčního příplatku. V březnu 1921 odešel do důchodu, za něj nastoupil Josef Tuček (ze školy v Potěhách). Od r. 1927 zde učil Čeněk Popelka (přistěhoval se z Lovčic), který zde učil 19 let (odešel na školu v Potěhách). V r. 1945 - 46 zde učil Karel Blažek (odešel do Dobrovítova), od ročníku 1947-48 učil Bohumil Vébr z Potěh, v letech 1960 až 1974 zde učila Helena Kučerová (dříve v obci Kámen u Habrů). Dnem 1. 9. 1974 byla ZOŠ (Základní obecná škola) ve Schořově zrušena, děti od té doby jezdí do Čáslavi. V té době do školy chodilo 11 dětí ze Schořova a 4 ze Zbudovic.
V roce 1910 byla postavena nová dvoutřídní škola pro Schořov a Zbudovice nákladem 33 000 K. Pro Zbudovice a Schořov byla škola společná, uvádím proto některé zajímavosti ze školní kroniky a úryvek z rodinné kroniky p. Fenyka, vztahující se k naší obci:

Učitel: Čeněk Popelka - zapisoval kroniku, přistěhoval se 3. 9. 27 z Lovčic
Školní rada: Antonín Vebr (Schořov čp. 19), Č. Popelka, Lad. Bobek ze Zbudovic.
Učitel náboženství: Zd. Herman – absolvent hospodářské školy; okresní inspektor: profesor Jiří Mrštík.

Počet žáků: přes 50 – byl upraven prostor pro 2. třídu. Koncem roku bylo 20 chlapců a 20 dívek. Školní rada dala do rozpočtu 760 Kč na školní potřeby žactvu a všechny děti byly pojištěny proti úrazu. Za 320 Kč byl koupen stolokrb pro vyučování vaření – umístěn byl ve 2. třídě.

1935 - 36
Byla zřízena 2. třída, výpomocná učitelka Jiřina Cahová (*1908 v Přerově). Učila do 30. 6. 1936 – pro další rok byla 2. třída zrušena pro pokles počtu žáků.
- žáci: 1. třída - 7 chlapců, 17 děvčat; 2. třída - 15 chlapců, 14 děvčat.

1936 - 37
40 žáků římsko-katolického, 5 evangelického vyznání.
- žáci: 19 chlapců, 27 děvčat (31 žáků ze Schořova, 15 žáků ze Zbudovic) – všichni pojištěni.
- náboženství: odešel farář Václav Stýblo, ustanoven administrátorem pan Fr. Fořt, kaplan z Hořic.
Školní rada: Josef Kruliš (Schořov), Čeněk Turnovský (Zbudovice), Č. Popelka. Částka 900 Kč byla radou určena na školní potřeby a 100 Kč chudým žákyním na vaření.

1937 - 38
- ustaveno Rodičovské sdružení (RS): Josef Pipek, Al. Miláček (Schořov)
- Jan Novotný jmenován učitelským praktikantem na škole ve Schořově (*1917 ve Schořově).

1938 - 39
- žáci: 20 chlapců, 25 děvčat, z toho 34 římsko-katolického, 5 evangelického, 1 čsl. vyznání.
- učitelé: v době mobilizace učil K. Veselý z Potěh (řídící učitel Čeněk Popelka nastoupil voj. službu). Dne 6. 12. nastoupil Alois Brtek, řídící učitel z Dasnic jako učitel 2. třídy. Dne 9. 1. se vrátil Jan Novotný, 15. 2. odešel Alois Brtek na školu v Dobrnicích.

1939 - 45
- žáci: 18 chlapců, 23 děvčat.
- učitel J. Novotný přeložen do Lučice
- školní rada: Josef Saidl (Schořov), Al. Hrabaň (Zbudovice), Al. Miláček (Schořov).
- vánoční prázdniny: 21. 12. – 19. 1. 41 prodlouženy do 31. 1. pro nedostatek uhlí.
1941 - vánoční prázdniny do 4. března (nedostatek uhlí)
1942 - vánoční prázdniny do 15. února, konec školního roku 15. 7.
1943 - vánoční prázdniny do 15 února, konec školního roku 15. 7.
1944 - vánoční prázdniny do 23. ledna, konec školního roku 12. 7.
Učitel Čeněk Popelka odešel (1945) na vlastní žádost na školu v Potěhách. Ve Schořově učil 19 let.

1945 - 46
Učil od 1.10. Karel Blažek, ruční práce M. Prosová-Raulová; náboženství Josef Nouza z Potěh.
Žáci: 11 chlapců, 13 dívek.
Školní rada: J. Saidl (Schořov), Al. Peca (Zbudovice), Gustav Závůrka (Schořov), K. Blažek.

1946 - 48
Odešel K. Blažek, přišel Bohuslav Vébr z Potěh. Náboženství: Al. Hoffmann z Potěh (římsko-katolické) a Jan Spáčil z Čáslavi (evangelické). Sběr žaludů a kaštanů, lipového květu, chrpy, šípků.

1948 - 52
Od 1.9. 1948 název: Národní škola s 5 postupnými ročníky.
Žáci: 27 (13 chlapců, 14 dívek). Od června hledána mandelinka bramborová - nález žádný. Učitel B. Vébr na okresním výboru ROH (Revoluční odborové hnutí) Čáslav obdržel titul vzorný učitel okresu.
Žáci uzavírali socialistické závazky (hnízdové pěstování brambor), hubení chroustů (400 litrů). Zahájena výuka ruštiny.

1952 - 60
Proběhlo zřízení jedenáctiletek a osmiletek, odborných škol (24. 4. 1953). Proběhla měnová reforma. Ve Schořově zaveden sovětský způsob vyučování (6 hodin výuky, vzájemná pomoc žáků).
Založena pionýrské organizace (PO) – vedoucí E. Lhotková a J. Mastíková (Schořov). Byla upravena cesta od školy ke Zbudovicím.
31. 7. 60 - odchází učitel B. Vébr do ZTŠ (Zemědělská technická škola) Čáslav jako vedoucí vychovatel v internátu.

Části výpisu z třinácti-dílné kroniky, kterou sepsal pan Fenyk (*1901), pozdější cukrář z Golčova Jeníkova, v jejímž 1. díle se pojednává o stěhování jeho rodiny z Močovic do Schořova

„První povinností rodičů bylo také to, že musela matka nás dva kluky dovésti do školy a tam předati řídícímu učiteli Karlu Drábkovi. Znala ho již dříve, než ještě ze Schořova odešla do Močovic.
Škola ve Schořově byla velmi malá. Takový to byl malý domek, v něm byla jenom jedna třída v jedné polovině domku. Ve druhé bydlel pan řídící. Těsně podle oken třídy byla zahrada. V ní měl pan řídící mnoho ovocných stromů, záhony zeleniny a hlavně nepřeberné množství květin jako pastvu pro velké množství včel.
První den ve škole byl jenom takový seznamovací. Kluci seděli tiše a vypadali hodně vystrašení. Sledovali přísný obličej pana řídícího, když vyvolal jedno takové malé a velmi slabé děvče, které říkal Tonka Slavíčková, a ona nic nedovedla. Přísně ji pokáral a hned po škole nechal.
Tonka Slavíčková, jméno, které kluk poprvé slyší, než pozná další spolužáky. Jak Tonku později poznal, byla ze sousední vesnice Zbudovice. Bydleli tam až daleko za vsí v polích. Jen několik málo kroků měli do knížecích lesů, a proto také starému Slavíčkovi, který byl takový nepatrný malý človíček, říkali, že je pytlák a zloděj. A proč tím byl? Byl vyučeným zámečníkem. To se mu snad hodilo. Snadněji dovedl jak opravit, tak i rozdělat každý zámek. I deštníky a rozbité boty opravoval. Kluk to také dobře poznal, když ke Slavíčkům pro opravený hrnek došel a jiný děravý do opravy nesl. Připadal mu ten malý a slabý človíček, jiný než ti, co jím pohrdají. Když se Slavíček rozpovídal, zjistil kluk, že ví mnohem víc o světě než ostatní. Býval ve světě a velkých městech. To, že se přiživuje v panském lese a na polích sedláků, to z bídy dělá. Dříví musí míti nebo by zimu nepřežili, když ta jejich pazderna je samotinká v polích a vítr si jí podává ze všech stran. Uvnitř hliněná podlaha tepla nepřidá. Jedinou malou světničku mají a nemoci se u nich usadily jako doma. Tonka je více doma než ve škole. Vždyť nemůže ani choditi, jak je slabá, a po každém záchvatu epilepsie je ještě slabší.
Do školy také chodí děti z nedalekých Zbudovic. Třída je malá a ještě je v ní dost místa. Na prstech bys děti spočítal. V krátkém čase kluk poznává všechny spolužáky a spolužačky.
Před hlavním vchodem je prostranství porostlé trávníkem. Tam si děti o každé přestávce hrají, než se pan řídící nasvačí. Také tam stojí několik košatých lip. Na zahradě pan řídící seznamuje děti s přírodou i prací. Každý den od jara do podzimu je vyučování spojeno s prací v zahradě. Každé dítě si tam vyslouží jedno i dvě žihadla."
Tolik tedy z kroniky. Pan Fenyk, autor těchto zápisků ze svého dětství, zemřel v roce 1993. Jeho syn je vlastníkem všech 13 dílů této kroniky. Každá má 215 stran. Žije v Golčově Jeníkově.

Nadmořská výška Zbudovic je 361 m. (Schořov - kaple 318 m, Čáslav 245 - 236 m n. m.). Okolní krajina byla kolonizována v průběhu 11. století. Je vytvářena poli a rozptýlenou zelení s rybníky Prchalem a Popovem a v prostoru osady Kocanda (místo s kotci pro přepřahání potahů a přenocování při cestách kupců z Čáslavi či Přelouče na Ledeč) pramení Hluboký potok procházející lukami a lesem Rejžovkou, dále pak Tupadelskou bažanticí (je zbytkem původního středočeského teplého lužního lesa), až do Podměstského rybníka v Čáslavi. Úval potoka byl vyhlášen „oblastí klidu“ ONV (Okresní národní výbor) Kutná Hora dne 11.1.1979. V Kocandě byly dva zájezdní hostince s kotci a dvě kovárny. Situačně ležela ve vzdálenosti jednodenního pochodu od Německého (dnes Havlíčkova) Brodu či od Kutné Hory. Při Hlubokém potoku směrem ke Kocandě bylo dříve více rybníků, o čemž svědčí dochované zbytky hrází. Přímo v Kocandě byl (a stále je) rybníček (0,28 ha) s přítokem z luk od Kozohlod. Po toku potoka pak následoval rybník Beranov (2,93 ha - zrušen v 18. století) a do potoka se dále vléval výtok z rybníků Prchal (1,29 ha), Popov (0,77 ha), do něhož vedla i výpusť z rybníku Pustý (0,64 ha). Vypouštění pak šlo přes rybník na okraji lesa Rejžovky (jméno není známo, hráz je zachována v okraji lesa). Dále v trase toku potoka existovaly rybníky Podlesní, Hluboký, U Nového Dvora a přes soustavu rybníků v tupadelské bažantnici potok pokračoval do Podměstského rybníka v Čáslavi. Tato soustava rybníků dříve zásobovala město Čáslav téměř veškerou vodou.
Přímo ve Zbudovicích existovaly v polovině 19.stol. tři návesní rybníčky, a to na parcele č.13 (0,02 ha – dnes zahrádka u čp. 24), na parcele č.30 (0,02 ha - to je přímo uprostřed návsi) a na parcele č.34 (0,09 ha - dnes část zahrady paní Hayene při cestě do Schořova).
Les Rejžovka je převážně smíšený, s romantickou soutěskou pak tvoří ojedinělý přírodní fenomén. Od západu k východu vede lesem Umrlčí cesta, spojující Březí se Schořovem. Je špatně sjízdná. Po ní se převáželi zemřelí k pohřbení na hřbitov ve Schořově. Na některých místech při potoce dříve pálili uhlíři v milířích dříví na dřevěné uhlí pro kováře v okolí. V části katastru mezi Zbudovicemi a Březím s názvem Ohrádky (mezi lesem Borovina, rybníkem Pustým, severním okrajem Rejžovky, rybníkem Popov a Kořeným) stávala ves Ohrádka, roku 1529 již pustá, stejně tak jako ves Rejžovky, jejíž kmetcí dvůr je naposledy datován roku 1542. Na Východ od vesnice se nachází jehličnatý les, zvaný Černý (dnešní název Vysoký), v němž se nachází v současné době lovčí zámeček, původně založený majitelem panství Žleb Vincentem Auerspergem, dnes renovovaný. Na jih od vesnice u silnice k Šebestěnicům je umístěn kamenný podstavec s kovovým křížkem. Prostor (cca 5 x 5 m) je obezděn kamennou zdí a vně proti jejím rohům rostou čtyři lípy. Největší je asi i nejstarší, má obvod 315 cm (ve výši 1,3 m), z čehož lze usoudit na její stáří cca 200 let. Na mapách z let 1780-83 ještě není křížek zaznamenán.
Každoročně v neděli po 15. srpnu na svátek Nanebevzetí Panny Marie se konala pouť, tj. slavnost k uctění památky světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel. Posvícení společně slavily i obce Schořov a Březí. Při pouti se konala v kapli mše a zbytek dne byl spojen s lidovou zábavou (kolotoče ve Schořově). Večer v hostinci byla taneční zábava (Zbudovice, Schořov, Březí). Důležitá byla také schůzka širší rodiny (příbuzní bydlící mimo vesnici) u slavnostního nedělního oběda.
V neděli po 15. září (svátek Sedmibolestné Panny Marie) se konalo ve Zbudovicích a ve Schořově (v Březí ne) posvícení, opět k oslavě světce, jemuž byl kostel zasvěcen, a bylo spojeno s díkem za sklizenou úrodu. Vlastní průběh dne byl obdobný jako při pouti.

U vosičiny (za vsí směrem k Vysokému lesu a Schořovu)
U vokleštěnce (za vsí směrem k Vysokému lesu a Přibyslavicům)
Za humny (za vsí mezi silnicí do Šebestěnic a U vokleštěnce)
K jezerám (bahnitý prostor mezi Zbudovicemi a Kocandou)
U vosiny (mezi cestou Zbudovice - Kocanda a přibyslavskými hranicemi)
Na račinách (prostor polí nad lukama („u mostu“) směrem na východ)
U zabitýho (směrem k Rýžovce /Pikavka/ za odbočkou silnice na Schořov)
V horce (prostor mezi cestou k Rejžovce a silnicí do Šebestěnic od křížku)
V Prchale (v prostoru kolem rybníka Prchal)
U Beranova (prostor luk od Kocandy - od „louže“ ke „hrázi“směr k Rýžovce).
Pikavka (výběžek lesa Rýžovky do polí přibližně proti odbočce silnice ze Zbudovic do Schořova)
U volšiny (kat.území Přibyslavice - prostor mezi Vysokým lesem, Kocandou a K jezerám)
Dymák - kat.území Přibyslavice (Šebestěnice?) - mezi cestou na Vlkaneč a Kocandou, za „louží“.

Jak se měnili obyvatelé jednotlivých usedlostí v průběhu let od roku 1785 po dnešek (2008) vyplývá z následujících údajů:
V roce 2008 už neexistovala čp.: 1, 3, 14, 19, 21, 24, 31 (24 - nově přiděleno)

čp. 1
1654 - neuveden
1785 - Matěj Ložek
1839 - Johann Ložek
1851 - Tomáš Ložek
1979 - dům zbořen

čp. 2
1654 - neuveden
1785 - Jan Jenš
1839 - Krulisch Johann Maria
1851 - Vavřina Jan
1967 - Miloslava Žilková, roz. Vančurová
1979 - Miloslav Peca
2008 - Jan Martínek a Ludmila, roz. Pecová

čp. 3
1654 - neuveden
1785 - Tomáš Volenec (chaloupka patřící ke statku čp. 4.)
1839 - Veselý Johann - domkář
1851 - neuveden
1888 - domek zbourán (při přestavbě čp. 4.)

čp. 4
1654 - neuveden
1785 - statek Tomáše Volence
1839 - Johann Bobek
1851 - Jan Bobek
1979 - Marie Bobková
2008 - Václav Bobek, dnes synové Ladislava Bobka (bratr Václava)

čp. 5
od roku 1785 veden jako obecní domek
2008 - Mládková Eva (dcera Mišutkové roz. Pechárkové); odkoupeno od obce

čp. 6
1654 - neuveden
1785 - statek Jana Čapka
1839 - Vraná Katharina
1851 - Václav Moravec (Jiřík Moravec uváděn jako rolník ve Zbudovicích v r. 1654)
1906 - Jan Řehák, manžel Kateřiny Moravcové
1979 - Vincenc Řehák, manželka M. Trojanová ( z Dědic)
2008 - Jaroslav Huptich (od roku 1975)

čp. 7
1654 - neuveden
1785 - Jan Hrabáně
1839 - Jakob Hrabáně
1851 - Jakub Hrabáně
- před r.1900 - František Šimůnek (z Heřmanic)
1979 - Turnovská Marie (roz. Hrabaňová z čp.14.)
2008- Turnovská Marie

čp. 8 - hospoda
1654 - neuveden
1785 - Josef Mechelda
1839 - Volenec Johann
1851 - neuveden, po 2. polovině 19. století Jan Měřička, pak Jakub Novotný, od roku 1905 Alois Rolenec (z Drobovic); 1936 Václav Linhart (†1939), Josef Klička (vzal si vdovu Linhartovou), 1955 Josef Vrána
1979 - Josef Vrána (senior a junior)
2008 - Josef Vrána (syn) a Jiří Závůrka (Schořov - bratranec)

čp. 9
1654 - neuveden
1785 - chalupa Václava Kodeše - Matěj Kodeš uveden v roce 1654
1839 - Daleschitzki Mathias
1851 - Dalešický Matěj
1979 - Anna Dalešická, Antonín Dalešický (syn)
2008 - Dalešický Antonín a Libuše (roz. Vančurová ze Žak)

čp. 10
1654 - neuveden
1785 - statek Matěje Nováčka (v Tereziánském katastru 29. 7. 1718 uveden Jiří Nováček)
1839 - Novaczek Jakob
1851 - Nováček Jan
1979 - Nováček Josef (od 11.2.1980 vdova Marie a syn Ing. Josef Nováček)
2008 - Ing. Josef Nováček (Mutěnice) a Ing. Jiří Nováček (Brno)

čp. 11
1654 - neuveden
1785 - chaloupka Matěje Nováčka
1839 - neuveden
1980 - MUDr. Zdeněk Nováček
2008 - MUDr. Zdeněk Nováček

čp. 12
1654 - Matěj Vyšata (čp. neuvedeno) ?
1785 - chaloupka vdovy Vyšatky
1839 - Filip Wenzel
1851 - neuvedeno
1900 - Alois Navrátil (1909 se odstěhoval do Potěh)
1909 - Václav Peca (dcera vdaná Vetešníková)
1979 - Jana Vetešníková - manželka syna Petra, vnuka Václava Pecy
2008 - Jana Vetešníková

čp. 13
1654 - Matěj Vyšata ?
1785 - statek vdovy Vyšatky
1839 - Wischata Jakob
1851 - Josef Slavík (odstěhoval se do Korotic)
1924 - propachtováno Josefu Šimůnkovi, synovi z čp. 17, později Josefu Vránovi
1979 - František Vaigl z Korotic
2008 - František Vaigl

čp. 14
1654 - Matěj Kodeš (čp. neuvedeno)?
1785 - chaloupka Jana Kodeše
1839 - Zajíc Wenzel
1851 - neuvedeno
1924 - Antonín Hrabáň
1966 - domek zbourán

čp. 15
1654 - Matěj Kodeš (čp. neuvedeno)?
1785 - selský statek Jana Kodeše
1839 - Zajíc Wenzel
1851 - Zajíc Václav - hospodář Kořínek (odstěhoval se do Římovic)
1891 - vdova z čp. 4. provdaná za Václava Vavřince (†1936)
1930 - Josef Klečák z čp. 24. (čp. 24 bylo vedle čp. 27), zbouráno v r. 1947
1979 - Josef Klečák
2008 - František Kořínek a Marie roz. Klečáková

čp. 16
1785 - chaloupka Jakuba Macháčka
1839 - Zajíc Johann
1851 - Zajíc Jan – 1885 se přiženil Jan Vrkota
1979 - Václav Vrkota, syn Josef a manželka Věra. 1975 koupeno čp. 21, později zbouráno.
2008 - Václav Vrkota

čp. 17
1654 - Jiřík Moravec (čp. neuvedeno)
1785 - selský statek Jakuba Moravce
1839 - Moravec Johann
1851 - Moravec Jan - přiženil se Hruška, k nim se před r. 1890 přiženil Josef Šimůnek ze Skryj
1979 - Josef Nováček (matka Šimůnková z čp. 17, otec Václav z čp. 10) z Korotic
2008 - Michaela Hayne

čp. 18
1785 - chaloupka k obci
1839 - neuvedeno
1851 - neuvedeno
1900 - Jan a Anna Vlachovi, 1910 se přiženil Alois Saidl ze Schořova
1925 - koupil Josef Kotek (Marie Kotková se provdala za Václava Vébra ze Schořova, dcera Marie = Kořínková)
1979 - Ladislav a Marie Kořínkovi
2008 - Kořínková Marie (1/2), Kořínek Václav (1/2)

čp. 19
1785 - chaloupka Jiřího Nováčka
1839 - Wanczura Wenzel
1851 - neuveden
1967 - prodán Mil. Žilkovou, roz. Vančurovou p. Mil. Pecovi z čp.2 – dům zbořen

čp. 20
1785 - kovárna obecní
1839 - neuvedeno
1851 - neuvedeno
- kovářský rod Turnovských
1979 - Milan Turnovský
2008 - Milan Turnovský

čp. 21
1654 - Jiřík Moravec (čp. neuvedeno)
1839 - Moravec Johann
1851 - neuvedeno
před r.1914 - Václav Vančura; koupil Emil Šimůnek z čp.17
1975 koupen Josefem Vrkotou – zbourán

čp. 22
1839 - Pechárek Johann
1851 - neuveden
1900 - Josef Pechárek
1979 - Mišutka Ludovít a Marie (dcera Aloise Pechárka – bratr Josefa a M. Pech.)
2008 - Mládková Eva (dcera Marie Mišutkové)

čp. 23
Stavební parcela čp. 6, na stejné parcele stálo čp. 28, oba domy vyhořely 1. 8. 1932.
1839 - Satorie Wenzel
1851 - neuveden
1877 - (19.7.) – 1/2 domku Jan Hrabaň; 1/2 domku Václav Lebeda z Přibyslavic
1900 (cca) - Josef Hrabaň a manželka Anna (Blechová z Uhelné Příbramě)
1930 (cca) - Václav Hrabaň – syn
1933 manželka Anežka (Dalešická z čp. 9.)
1979 - Josef a Hana Hrabaňová (*1962, *1964 - vnuci Václava a Anežky)
2008 - Josef a Hana provdaná Albrechtová (po 1/2)

čp. 24
1924 - Václav Klečák (syn Josef - do čp.15, dcera Marie - do čp. 27., provd. Linhartová).
1947 - koupil Josef Tlamka (z Kozohlod), zboural a připojil k čp. 27.
číslo 24 bylo nově přiděleno manželům Kořínkovým na dům z přestavěné stodoly čp.15.

čp. 25
před r.1914 - Josef Plachý (dcera Marie provdaná za Josefa Vavřičku)
1979 - Václav a Marie Vavřičkovi
2008 - Václav a Marie Vavřičkovi

čp. 26
1924 - Václav Ronovský, manželka rozená Turnovská
1979 - Oldřich Ronovský
2008 - Jana Pechová

čp. 27
- rodina Čapkova, dcera provdaná za Josefa Plachého. Syn Josef padl v I. sv. válce, vdova Marie (roz. Lísková ze Štrampouchu) se vdala za Josefa Schneidervinta, v roce 1933 se přestěhovali do nového domku čp.32, po nich k dceři Josefa a Marie Plachých, Boženě, se přiženil Josef Tlamka z Kozohlod.
1979 - Josef a Ladislav Tlamka
2008 - Josef Tlamka a Alena Vavrušková, roz. Tlamková.

čp. 28
(na společné parcele č.6. s domem čp.23.)
1924 - Marie Schneidervintová
1. 8. 1932 - čp. 28. a 23. vyhořely, dům čp. 28. zrušen, připojen k čp. 23.
Nově čp. 28 postaveno pro Marii Schneidervintovou; dcera Anna Myšičková prodala domek v roce 1960 Stanislavu Hrabaňovi, přestěhovanému z čp. 14. (zbořen).
1979 - Stanislav Hrabaň
2008 - Kamil Turnovský (syn Milana Turnovského z čp.7.)

čp. 29
1905 - postaven Jakubem Novotným (prodal hospodu čp. 8. Al. Rolencovi)
1921 - koupil František Vaňkát, nezaplatil, dražba
1925 - koupil Jan Vlach, dcera Marie provdaná za Al. Saidla (přestěhovali se z domu čp. 18., ten prodali Jos. Kotkovi)
1979 - Alois Saidl (syn)
2008 - Kateřina Mikešová (dcera Dany Nováčkové, provdané Mikešové z čp. 10.

čp. 30
1906 - postaven Janem Živným, s dcerou Růženou se oženil Josef Klička (Souňov)
1979 - Růžena Kličková, Alena provd. Říhová (Bratčice)
2008 - Pavel Jiroušek (koupil od Říhů)

čp. 31
cca 100 m za vsí směrem k Vysokému lesu.
- obecní domek zvaný „Pazderna“
- zbourán v r. 1948

čp. 32
1933 - postaven Marií Schneidervintovou roz. Lískovou (Štrapouch)
1979 - Marie Schneidervintová
2008 - Josef Vančura (vnuk Marie Schneidervintové)

Některé údaje o životě v obci a okolí, jak probíhaly v uplynulých letech, a jak je zachytily úřední či jiné zápisy

Z vypravování p. Václava Bobka, rolníka ve Zbudovicích č. 4., 60 roků starého. Zapsáno v r. 1923. Rodina Bobkova připomíná se vpředu v abecedním seznamu držitelů stavebních parcel ve Zbudovicích (z operátu katastru stabilního) ze dne 4. dubna 1839.
Vypravuje dle svých pamětí a z vypravování děda a strýců:
„Otec můj, Václav Bobek, byl velikým milovníkem koní, jak bylo v rodině od pradávna. Dne 25. září 1875 vezl se dvěma bujnými hříbaty, dvou- a tříletkem, fůru obilí do Čáslavi. Hříbata dal na opratě, ač nebyla na opratě naučena, a sám s nimi jel (čeledín byl na vojenském cvičení). V kopci od Zbudovic se koně něčeho lekli a splašili se. Při prudkém zatáhnutí vojtěž (oprať) se přetrhla. Ve skoku uvedl otec koně do kopce, pak je musel pustit a chtěl uskočit stranou přes příkop, břeh se s ním utrhl, smekl se a padl přes příkop, kam též smekl se vůz a nápravou otci přimáčkl břicho, při čemž mu praskl měchýř močový, že zakrátko zemřel. Koně s nákladem přejeli přes příkop na oranici, kde tíhou vozu ucucháni se zastavili. Pochován jest na hřbitově schořovském. Zemřel ve stáří 37 roků.
V roce 1866 byl otec můj starostou. V tom roce Prusové pronásledujíce vojsko rakouské, vtrhli též do Zbudovic, kde rekvírovali koně pro „firšpon“. Otec měl pár krásných pěkných koní, jež dostal od tchána věnem. Koupil mu je v Chrudimi na trhu, jaké si tam otec sám vybral. Prusové sebrali toho nejlepšího a uvázali ho na zahradě statku č.13., té doby patřící p. Vyšatovi - nynější statek p. Slavíka - mezi koně ostatní. Můj strýc Jan, vysloužilý četař od kyrysarů, výborný jezdec na koni, nedávno z vojny propuštěný, byl na návsi mezi Prušáky, s nimiž hovořil - naučilť se na vojně plynně německy - ten pomáhal otci v hospodářství. Když z návsi přišel a zvěděl o zabrání koně, rozčílil se a přes odpor matčin se slovy: „Já jim toho koně nenechám“, odešel na zahradu, kde kůň byl uvázán a vyčíhav okamžik, kdy Prušáci odešli do dvora a koně nechali bez hlídky, rychle koně odvázal, vsedl naň a přeskočiv na něm uzavřenou 1 1/2 m vysokou zahradní branku, tryskem ujížděl do vysokého lesa, kam vjel branou, jež tehdy byla nad nynější přelízkou ze Zbudovic do Přibyslavic. Prusové ztrátu koně hned zpozorovali, troubili „alarm“ (poplach) a asi 10 vybraných jezdců pustilo se za ním do lesa. Strýc chtěl koně uprostřed lesa v houští uvázat, ale obával se, že by jej tam Prusové našli, umínil si jeti k Adamovu a kol lesa zadem po cestě domů a ve chlévě koně uvázati. Prusové jeli stále za ním po stopě a od lesa ho spatřili, jak zadem vjíždí do statku. Sotva koně ve chlévě uvázal, již se Prusové hrnuli do dvora. Strýc zavřel dveře do chléva vnitř na závoru, dveřmi z chléva vyběhl do světnice, odtud síní do černé kuchyně, z níž přes zahrádku, zavíraje všude za sebou dveře na závory, skočil do baráku č. 3. na zahrádce pro dělníky, jež právě obývala Potěžská, přezděna „Vincovská“ (ta měla za muže žida pokřtěného v Potěhách - odtud Potěžský, jehož potomci v Čáslavi jako obchodníci dodělali se velkého majetku). Mezitím co Prusové zdrženi násilným otevíráním dveří zevnitř závorami zavřených, přestrojil se strýc rychle do přinesených mu Potěžskou otcových starých šatů, obul jeho staré boty, na krk uvázal si hedvábný černý šátek a na hlavu do čela vtlačil otcovu placatou čepici a takto k nepoznání přestrojen zadem přišel mezi Prušáky, pomáhaje jim hledati „pachatele“. Pro každý případ, kdyby snad byl některým z Prusů poznán, vzal si odvážlivec silný obušek, aby se bránil. Ale nepoznali jej. Konečně za stálého vyhrožování, že pachatele zastřelí a obec vypálí, koně odvázali a odvedli. Druhý den ráno odjeli. Občané si oddechli. Asi po šesti nedělích kůň byl vrácen, ale tak v zuboženém stavu, že nebyl k potřebě a musel býti prodán na zabití. Strýc Jan koupil statek v Červených Janovicích, kde jsou jeho potomci. Poznámka: V té době byl statek ještě starý. Jak bývalo za stara stavěti kvůli bezpečnosti zvykem, byly všecky místnosti navzájem dveřmi spojeny a dveře navenek uzavíraly se uvnitř závorami. Tak přišlo se z chléva dveřmi do světnice s nábytkem, odtud do síně, z té do černé kuchyně, z té pak na zahrádku - ze síně pak na dvůr. Domek na zahrádce č. 3 byl po přestavbě statku zrušen.
Druhý strýc můj Josef Bobek byl rovněž vojínem u kyrysarů. Již v 18 letech byl náruživým a velmi obratným a odvážným pytlákem na panských revírech, kde zvěř poli hýbala jsouc hájena na hlavní knížecí hony, na něž přijížděli s velikou nádherou i šlechtici z daleké ciziny. Tento strýc již v mládí vynikal neobyčejnou silou a odvahou. A strýc jeho Matěj Zajíc, přezdívaný „Matějíček“, chodil do Kluckých Chválovic za nevěstou, pozdější svojí ženou Annou Zadinovou, velice hezkou, ale za svobody prý trochu „lehkou“. Chválovští mládenci se na Matějíčka „strojili“. Týž obávaje se tam sám k muzice jíti, vybídl Josefa, aby šel s ním. Strýc šel. O zábavě vzal Aničku sám k tanci a z ruky ji nepustil - ani strýcovi ani Chválovským. Chválovští se na něho spikli, vyvolali hádku a pranici. Ulámali od židlí nohy a hnali se na něho. On vytrhnuv od židle nohu, rázem zhasil světlo a bil do Chválovských. Ti se v chumlu na zem povalili a do sebe bili, domnívajíc se, že bijí jeho. Když pak se v chumlu vyhrnuli ven, skočil Josef k šenkýřce a ta ho zavřela do vedlejší světnice. Když pak rváči venku omyl poznali, vrátili se do sálu, kde znovu bylo rozsvíceno, a hledali Josefa. Šenkýřka jim řekla, že již dávno odešel. Tehdy někteří běželi domů pro pušky, že ho zastřelí. Toho využil strýc a tajně z Chválovic za Matějíčkem odešel. Doma nedával Josef na sobě nic znáti a dělal, jakoby nikde nebyl, neboť dědeček o ničem nevěděl. Teprve následující den poslal šenkýř z Chválovic dědečkovi dopis, v němž psal, co Josef provedl a účet na 100 zl., aby je za Josefa za rozmlácení hospody zaplatil. Tehdy nevěsta do statku měla 200 zlatých věna. Dědeček byl velmi přísný a neúprosný. Byl té doby rychtářem. Josefa zbil provazem a hned s ním odjel do Čáslavi před vojenskou komisi, chtěje ho dáti k vojsku odvésti. Vojenští páni to dědečkovi rozmluvili, aby jej nechal doma do 20 let a pak že si jej vezmou. A skutečně byl po 2 letech odveden ku kyrysarům. Za několik dní měl narukovat. Tenkráte měli rekruti veliké právo - „císařští muži“. Takový rekrut, než narukoval, mohl si i na panském zvěř stříleti, kde chtěl. Toho práva využil i strýc Josef a střílel zvěř u Rejžovky. Hajný se ho bál, a proto běžel to oznámit do Zálesí na lesní úřad. Ze Zálesí byl naň poslán adjunkt, statný muž s přísným rozkazem pušku mu odebrat, kdyby měl i strýce zničit. Týž přišel ku strýci a začal ho z revíru vyhánět, ale strýc se nedal a že bude střílet dál. Pušku z ruky nedal. Adjunkt chtěl se zmocniti pušky lstí. Žádal ho, aby mu půjčil pušku, že vyletují sluky, že by rád některou zastřelil. Strýc hned poznal jeho úmysl, sice mu pušku půjčil, ale připravil si v kapse silný zavírák, jejž držel v ruce a těsně se k adjunktovi postavil. Když adjunkt poznal, že by věc proň mohla špatně dopadnout, vrátil mu pušku a šel pryč. Strýc pak střílel dál. Druhý den ráno strýc rukoval do Čáslavi, odkud za několik dní měli jít pěšky ke svému pluku do Itálie. Do Čáslavi též narukoval známý jeho a kamarád Havelka z Potěh č. 2. Spřátelili se takto: Otec Josefův, můj dědeček, tehdejší rychtář, byl velikým milovníkem koní a choval pár pěkných hřebců na opouštění klisen. Dědeček každou neděli jel na hřebci do Potěh do kostela. Jezdil tryskem, že zem pod kopyty kujného těžkého hřebce jen duněla. Hřebce dával si do stáje u Havelků č. 2., zvaných „Podfarních“. Tam též přicházíval strýc Josef a často tam dovážel na výměnu obilí k setí, při čemž se s mladým Havelkou spřátelil. Tento Havelkův syn, také pytlák, byl jednou lesním z Markovic zaskočen a zbit. To stále vězelo mu v hlavě a chtěl se lesnímu, ještě než odjede k pluku, pomstít. Při presentýrce se s tím strýci svěřil a žádal ho o pomoc. Strýc po delším otálení a vymlouvání svolil. Zadem utekli z kasáren, poněvadž ven už nesměli, neboť časně ráno měli odejíti do Itálie, v Potěhách sebrali pušky a k Markovicům, kde stříleli fořtovi pod okny, by ho vylákali ven. Ten je poznal, sebral ve dvoře lidi, kteří se na ně s kopáči a vidlemi, v čele lesní s puškou, vyřítili. Lesní méně obratného Havelku pažbou do týla k zemi srazil, v tom okamžiku strýc lesního ranou pažby do hlavy omráčil, načež obrátě se proti lidem naň se ženoucím výstřelem do vzduchu a hrozbou, že je postřílí, zahnal je zpět do dvora. Havelka probrav se z mrákot, vrhl se na omráčeného lesního a přesto, že jej strýc varoval a jemu vytýkal, do čeho jej zavedl, aniž dbal vybídnutí, aby se rychle vzdálili, vytáhl nůž a těžce lesního pobodal, že prý po 14 dní v neckách ve vodě musel ležeti. Na to utekli přímo do Čáslavi a zadem do kasáren. Druhý den časně ráno odtáhli do Itálie.
V Itálii po odbytí výcviku odjeli na bojiště, kde se oba vyznamenali a povýšeni byli na desátníky. Po roce přišlo za nimi udání pro onen čin, ale proto, že se v boji vyznamenali a že byli povýšeni, bylo jim odpuštěno a jen byla jim udělena důtka.
Strýc Josef byl na vojně povyšován a stal se brzy „Wachmajstrem“. V jednom válečném tažení v Itálii (v sedmém roce jeho voj. služby) v roce asi 1848 - jako velitel hlídky asi o 20 mužích - přehlížel bojiště. Stranou v nevelké vzdálenosti za ním jel generál s pobočníkem, aby se přesvědčil o položení vojsk. Vtom z nedalekého lesíka z druhé strany vyrazila italská hlídka asi o 70 mužích, generála obklíčila a zajala. Důstojník hlídky přivázal si generálova koně k svému, aby mu generál neujel. Jakmile to spatřil strýc, dal rozkaz a první vrhl se na Italy. Rázem šavlí srazil italského důstojníka s koně a vrhl se svým koněm na hlídku, který bil do koní italských předkem i zadkem, přerážeje jim nohy, čímž působil zmatek. Za chvíli italská hlídka zeřídla a jata strachem, prchla. Generál byl osvobozen. Hned hrdinský čin ten hlásil do Vídně, za což strýc byl vyznamenán a zařazen ve své hodnosti do tělesné stráže císařovy. Tam pobyl opět 7 roků a povýšen byl na leutnanta té stráže. Měl mnoho vyznamenání. Poté žádal o propuštění, že jej otec potřebuje doma při hospodářství. Z Vídně učinili na otce jeho dotaz, a ten odpověděl, že ho nepotřebuje. Císař František Josef I. nechtěl ho pustit, ale když strýc jinak nedal, propustil jej a dal mu takovou pensi, že strýc ji nebyl stavu utratit. Po návratu domů brzo se přiženil do Třebešic do statku, pojav za manželku vdovu se dvěma dětmi, jímž ušetřil velký kapitál, za což manželka dala mu po více letech společného hospodaření upsat půl statku. Pensi však až do smrti nebral. Připravil jej o ni církvický děkan. Ten před každou výplatou pense musel stvrditi, že strýc je živ. Při jednom takovém potvrzení napsal, že strýc je velikým boháčem a že pensi nepotřebuje. Byla mu tedy zastavena. Strýc došel na krajský úřad v Kutné Hoře, kde ho uklidnili slibem, že mu bude vše při druhém půlletí vyplaceno. Ale když ani druhé půlletí pensi mu nedali, a strýc se dověděl, co je toho příčinou, strhal všecka vyznamenání, hodil je krajskému hejtmanu pod nohy, šlapal po nich a zle rámusil na císaře nadávaje mu zlodějů. Faráři hrozil zabitím. Odnětí pense na něho tak působilo, že se na rozumu pomátl a poněvadž byla obava, aby něco neprovedl, byl odvezen do blázince. Tam zachovával klidnou mysl, rozumně mluvil a jen občas upadal v zádumčivost. Na řediteli ústavu si vyžádal, aby jej jmenoval velitelem světnice, v níž pak byl zachován vzorný pořádek. Po 1 1/2letém pobytu v blázinci zemřel.
Jak dříve připomenuto, byl dědeček chovatelem krásných hřebců. Z daleka široka vodili k nim klisny. Když pak stát zřídil své hřebčince, bylo nařízeno soukromé hřebčince zrušiti a zakázáno v nich hřebce připouštěti. Dědeček hřebce si ponechal k tahu a přísně zakázal je na klisny pouštěti. Leč přece hřebce tajně připouštěli. To dověděl se velitel státní stanice hřebců v Ronově. Kaprál od „Pešel“, aby se přesvědčil, zda hřebce připouštějí, přestrojen v civilní oblek, přijel na klisně do Zbudovic, žádaje za pouštění hřebce. Strýc Pavel zlákán odměnou, hřebce připustil. Poté se kaprál prozradil a se slovy, aby si přijel pro odměnu do Ronova, na klisně odjel, strýc Pavel se toho lekl a utekl. Dědeček nebyl doma, ale na cestě z Čáslavi se to dozvěděl a vyhledav Pavla, zbil jej provazem. Hned jel do Čáslavi, aby se uchránil pokuty. Tam mu poradili, aby podal „rekurs“ a žádal o licenci hřebců. Dědeček rekurs podal a uvedl v něm, že stát takové hřebce nemá. Za krátko dostal vyřízení s nařízením, aby hřebce do měsíce předvedl na louku u Josefova před generála. V té době hřebce již tak tlustě skrmili, že ač dalekou cestu vykonali (jeli na nich ze Zbudovic až do Josefova), museli každého hřebce vždy před předváděním dva silní lidé vésti, neboť v bujnosti šli vzepjati po zadních nohách. Generál na nich mohl oči nechati a nabízel dědečkovi za ně, co sám by chtěl. Ale dědeček je nechtěl prodati. Žádal za ně licentování. Po dlouhém domlouvání generál je uznal, byli licentováni, a tak dědeček pokuty zbaven.“

Toto vyprávění pana Bobka zapsal Josef Tuček, ředitel školy, v roce 1923.

Je též zde na místě dodati:
V druhém roce světové války sejmuli ze zvonice náš pěkný zvon k účelům válečným za malé odškodnění. Za náhradu koupila obec zvon jiný, ale co do jakosti se ukázal špatný a brzy praskl v půli. Teprve pak koupila obec zase zvon v Pardubicích dne 30. prosince lepší v ceně: 1 400 Kč.
Zapsal: Dalešický Alois

1903 - Starostou byl p. Josef Šimůnek, čp. 17., mezi občany obce byli jmenováni: Karel Pech, Marie Ronovská, Vincenc Vančura, Jan Hrabaň, Jakub Hrabaň, Josef Pechárek, František Peca, Josef Satorie, Josef Plachý, Alois Navrátil, Josef Čapek, Jan Vlach, Josef Slavík, Václav Bobek, Alois Dalešický, Josef Kotek, Václav Klečák, Čeněk Řehák, Jan Turnovský (kovář), J. Radil, Josef Nováček.

Roční rozpočet obce činil na příjmech 462,90 Kč, skládající se zejména z nájmů za pole (170,30 K), z pastvin (149,10 K) a z úroku ze státního úpisu (168,- K). Vydání pak v tomto roce činila 391,28 K, z čehož největší položky byly daně (44,39 K), daň gruntovní (37,89 K), příspěvek obcím na potlučení krup (20 K) a tzv. Ekvivalent (22,90 K).
Pro zajímavost několik dalších položek: na školní paušál 14 K, obvodnímu lékaři 15,67 K, obecnímu sluhovi 25,70 K, účetnímu na kancelářské potřeby 16 K a na totéž panu starostovi 108 K. A ještě některé drobnosti - kominíkovi: 1 K, panu děkanovi za cesty do kaple 1,68 K, třem „legrutum“ 3 K.

1911 - Od února byl starostou Václav Bobek (vystřídal tak Josefa Šimůnka) a rada (Šimůnek, Nováček, Plachý, Pechárek, Peca, Vančura) podala žádost okresní hospodářské záložně v Čáslavi o půjčku 7 400 K na stavbu nové školy ve Schořově.
V dubnu se rada usnáší dát vdově po dělníku z Čáslavi p. Janu Vavřinovi, paní Marii Vavřinové mající dvě děti 5 K měsíčně jako chudinskou podporu. Pokud by s tím nebyla spokojená, je obec ochotná ji vzít do své obce a poskytnout jí zdarma byt (zemřela 10.8.1933 v Čáslavi). V listopadu byli zvoleni do místní školní rady pánové V. Bobek a Josef Šimůnek.

1912 - V prosinci dala rada výpověď p. Karlu Pechovi ze služby obecního sluhy a ponocného, protože svou službu koná nedostatečně, zvláště v noční době málo ponocuje.

1913 - Rada se usnesla opravit mostek „pode vsi dolu“ vlastními silami obce, a to zdarma. „V pádu kdo by povoz nechtěl dáti, bude povinen za každý den za koňský povoz dát obci náhradu 8 K denně a za potah hovězí 6 K, dále za práce dělnické kdo by nepřišel pracovat, bude povinen nahradit každý 1 K 60 hal. a za práci zednickou bude povinen nahradit 2 K 60 hal.“ Potřebné peníze na materiál si obec půjčila od pana Slavíka, od 1. května 1913 do 1. ledna 1914 na úrok 5%. V červnu byl přijat do služby obecního sluhy p. Josef Vagner ze Březí.

1914 - 26. července nařízena částečná mobilizace - kdo prošel voj. výcvikem, tak do 39 let musel nastoupit. 8. a 9. armádní sbor (Praha, Litoměřice) byl sestaven z českých pluků. K litoměřickému sboru náleží 21. pěší pluk, 12. zeměbranecký pěší pluk (=Landsturm) a 12. zeměbranecký pěší pluk (=Landsturm) v Čáslavi. Ze Schořova narukovalo 15 občanů (Zbudovice: Saidl Al.- kolář k jízdě, Pechárek Jan do zbroj. dílen ve Vídni, Zajíc Jar., čp.16, k pracovní setnině pěšího pluku č.21)
Výše vyživovacích příspěvků: (tj. za ty, kteří byli odvedeni) pro manželku 42 hal, pro každé dítě 21 hal denně.
Po 15.9. druhá výzva k odvodům - pro věk 39 - 42 let
Říjen - rekvizice obilí, odváděno zač. ledna 1915
Prosinec - odvody pro narozené 1878 - 90, Sch: 19 mužů
Obec věnovala obci Potěhám jako příspěvek na náklady při biřmování 10 K.

1915 - Vydány „moučenky, chlebenky“- 1,4 kg mlýnských výrobků na osobu a týden.
Leden - rekvizice ovsa (povoleno 1 kg/koně denně, 210 kg/ha na setí)
31. 1. - odvody pro narozené 1891 – 96 - ve Schořově odvedeno 10 mužů, ve Zbudovicích 25 (?)
10. 6. - odvody pro narozené 1897 (17 - 18tiletí). Voj. povinnost rozšířena na muže 18 - 50 let.
Dne 24. 5. schválila rada uvolnit na válečnou zápůjčku 1 300 zl., které má zdejší obec na státním výpisu z roku 1869 „jakožto cenný papír, který je v majetku obce zdejší a může za pomoci lombardu rakousko-uherské banky býti použít k válečné zápůjčce.“ Poznámka - lombard znamená ekonomickou zástavu, tj. úvěr jištěný zástavou movité věci, např. cennými papíry, drahými kovy apod.

1916 - Vydány „cukřenky, kávenky, mýdlenky, tabáčenky, mléčenky, tučenky“
31.1. Rada se usnesla pojistit domobrance Josefa Kotka (dosud náležejícího do obce Miletín, okres Humpolec, narozený r.1873, nyní sloužící v poli u K. u R. Landsturmu Infant. Baron 4/39, 1. Komp. 1. Zug. Feldpost 420) proti případu úmrtí na 1 000 K, který by v případě úmrtí pojištěnce připadl obci do chudinského fondu (pro eventuální potřebu podporovat z tohoto obnosu rodinu padlého). Jednalo se o tzv. válečné pojištění chudých u c.k. rakouského vojenského vdovského a sirotčího fondu.
Dne 30. 4. rada odsouhlasila požádat Okresní hospodářskou záložnu v Čáslavi o 1 000 K na IV. válečnou zápůjčku.
20. 5. Rada odsouhlasila další výpůjčku ve výši 500 K na VI. válečnou půjčku, 8. 12. pak 800 K na VII. válečnou půjčku.
Srpen - rekvizice věcí mosazných a cínových - zvon z kaple
22. 11. - zemřel císař František Josef I., nastoupil císař Karel I.

1917 - Od 12. 2. do 26. 4. školní volno - nedostatek uhlí - znova od 14. 11. do 5. 2. 1917. Vysvěcen na kněze Čeněk Saidl, syn Ant. Saidla z č.15, Schořov.

1918
Velká drahota. Od 16. 11. do 15. 2. 1919 prázdniny - není uhlí.
Španělská chřipka (ve Schořově zemřelo 6 lidí).
28.10. - ČSR - vyhlášení Československé republiky.

1919
Dne 19. ledna se rada usnesla prodat prostřednictvím Okresní hospodářské záložny obecní válečné půjčky IV., VI. a VII. za nynější běžný kurs, v obnosu 1700 K a tímto obnosem splatit dluh do Okresní hospodářské záložny.
1. 3. kolkování peněz od 10 K výše
26. 5. sázení lípy (pod školou ve Schořově). Volby do obecního zastupitelstva, starosta: Josef Nováček čp.10.
Do 1. světové války narukovalo ze Zbudovic 25 mužů, z toho tři zahynuli.

1. Kotek Josef - 42 r., domkář, čp. 1.
2. Peca Alois, syn domkáře, čp. 2.
3. Peca Emil, syn domkáře, čp. 2.
4. Bobek Ladislav, syn rolníka, čp. 4.
5. Bobek Václav, syn rolníka, čp. 4
6. Wagner Josef, obecní strážník, čp. 5
7. Rolenec Alois, hostinský, čp. 8
8. Dalešický Alois, rolník, čp. 9
9. Nováček Josef, rolník, čp. 10
10. Peca Václav, tesař, čp. 12
11. Hrabaň Antonín, domkář, čp. 14
12. Radil Jan, žel. zřízenec, čp.15
13. Vrkota Alois, syn rolníka, čp.16
14. Vrkota Václav, syn rolníka, čp.16
15. Šimůnek Josef, syn rolníka, čp.17
16. Šimůnek Emil, syn rolníka čp.17
17. Saidl Alois, kolář, čp.18
18. Vančura Čeněk, domkář, čp.19
19. Turnovský Čeněk, kovář, čp. 20
20. Vančura Václav, syn domkáře, čp. 21
21. Hrabaň Josef, zedník, čp. 23 († 24. 10. 1918 - španělská chřipka)
22. Klečák Josef, syn domkáře, čp. 24
23. Plachý Josef, zedník, čp. 25
24. Živný Jan, rolník, čp. 26
25. Novotný Václav, syn domkáře, čp. 29
26. Josef Schneidervint, čp. 28 (uveden na desce pomníku, ne v kronice).

Zahynuli:
Vrkota Alois - 19 let, padl u Gorice
Novotný Václav
Plachý Josef
Josef Schneidervint
Do legií v Rusku vstoupil Wágner Josef, z legií v Itálii (po zajetí) se vrátil Šimůnek Josef (syn rolníka z čp.17).

Padlými byli (uvedeno na desce pomníku):
Alois Vrkota (nar. před r. 1899 - čp. 16)
Josef Plachý (čp. 27)
Václav Novotný (čp. 29)
Josef Šnajdrvint (čp. 28) - správně Schneidervint
Pomník byl postaven v červenci 1936, zhotoven v lomu p. Vaňkáta u Přibyslavic, umístěn byl proti „lípě svobody“, zasazené v r. 1932.

1920
18. 4. volby do poslanecké sněmovny (první!), 25. 4. volby do senátu
únor - sčítání lidu, 230 lidí ve Schořově
Z ruského zajetí se vrátil pohřešovaný Al. Saidl (Schořov z čp. 13, syn tzv. „zedníčka“), který byl zajat 15. 7. 1915. Pracoval v charkovské gubernii, uprchl a většinou šel pěšky přes část Ruska a z polských hranic vlakem domů.

1921 - uvolnění obchodování s obilím (stanoveny odvody obilí velikostně dle výměry, do 3 ha bez odvodů;
občanská válka v Maďarsku - u nás mobilizace všech mužů do 27 let, jedna setnina ubytována po domech ve Schořově, pro nedostatek místa v Tupadlech.
Starostou je Josef Nováček (po Václavu Bobkovi)
Rozpočet: příjmy 3 880,73 Kč; vydání 4420,07 Kč; schodek 539,34 Kč
Schodek se uhradil přirážkou 60% ke všem daním, mimo daň činžovní, která vynese dle předloženého rozpisu daní státních 873,28 Kč.

1924 - podzim: pozemková reforma, parcela dvorů Tupadly, Bratčice, Nového Dvora...

1925 - Radou odsouhlasen záměr elektrifikovat obec (pozn.: skutečná realizace až v roce 1953). Schválena podpora 50 Kč čtvrtletně pro Václava Slavíka (bydlel v obecní pastoušce za vsí - žena Antonie)

1927 - Dne 29. 11. obecní zastupitelstvo zvolilo poslance p. Prokupka čestným občanem obce.

1928 - Starostou je Emil Šimůnek, odměna 200 Kč za rok, pokladníkovi (Alois Peca) 70 Kč za rok.
Rozpočet: příjmy - 6187 Kč; výdaje - 7117 Kč; schodek - 5130 Kč byl uhrazen 100% přirážkou.
16.2. - zvýšena podpora V. Slavíkovi na 2 Kč denně.

1930 - 5. 10. - zastupitelé odmítli dát příspěvek na válcování okresní silnice.

1931 - 14. 2. - za vyhazování sněhu z úvozu obec platí 50 hal/h, za neúčast je pokuta 10 Kč/den.
- Poplatek ze zábavy je stanoven na 50 Kč. (Výnos byl 198 Kč/rok )
15.12. - Povoleno lidem hrabání listí v lese, za 1 pytel 1 Kč.

1932 - (3. 1.) - starostou Václav Vrkota.
17. 1. - schválena výpůjčka 40.000 Kč na koupi lesa pro obec ve výměře cca 27 ha od majitele Františka J. Auersperga.
25. 3. - cena pozemku na stavbu domu činí 1 Kč/m² (pro paní Annu Plachou, 511 m²).

1935 - (4. 6.) - Zastupitelstvo nesouhlasí s otevřením vyučování ve 2. třídě školy ve Schořově s ohledem na náklady, které by tím obci vznikly. Souhlas byl dán až na zasedání 2. 7. 1935.

1936 - (28. 6.) - Zastupitelstvo souhlasilo s půjčkou na obranu státu ve výši 500 Kč. V červenci byl postaven pomník padlým v 1.světové válce, umístěn proti „lípě svobody“.

1938 - starostou zvolen Václav Vrkota
30. 9. - mobilizováni Bobek, Čížek, V. Hrabaň, Klička, Vrána, Tlamka, Kotek.
21. 5. - voj. cvičení: Čížek, Saidl.
23. 9. - mobilizace (do 40 let) - ze Schořova 18 mužů
5. 10. - odstoupil president republiky PhDr. Eduard Beneš
30. 11. - zvolen president JUDr. Emil Hácha.

1939 - 15. 3. - vstup německé armády - nařízena jízda vpravo.
16. 3. - vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, 1. něm. marka = 10 Kč, odebrány lov. zbraně
21. 3. - rozpuštěna posl. sněmovna a senát - ustanoven 50členný výbor Národního souručenství
1. 10. - zavedení lístků na potraviny
29. 11. - povinné dodávky mléka a másla – 4 kg sádla ze 100 kg vepře
16. 12. - oděvní lístky
17. 2. (19 hodin) – zabita bleskem Emilie Chudomelová – 19 let (Schořov - v místnosti)
12. 7. - zastupitelé se usnesli zřídit nově zvonici a obecní knihovnu zřídit v hostinci.

1940 - mrazy až -28° C
Mletí obilí: na osobu 21 kg pšenice nebo žita – povolení OÚ (na 4 týdny) – sníženo na 16 kg. Plat starosty od 1. 1. 40 je 1 200 Kč/rok.
14. 1. Lesním hospodářem se stal Felix Strnad z Bahna, dosud to vykonával dr. Guth z Hraběšína, hajným byl Václav Klečák (350 Kč/rok). Od 1. 3. 1942 byl hajným Josef Lyska ze Štrampouchu za 700 Kč a hromadu dřeva a peníze za vybrané pokuty.
7. 2. - povinná dodávka vajec: 60 vajec/slepici a rok; povoleno 1 vejce/14 dní a osobu, cukr 35 dkg/osobu a měsíc. Odvod slámy a sena (Schořov 10 q slámy, 2q sena), odvod 150 q brambor (14. 11.).
5. 4. - zavedeny potravinové lístky (omezovaly nakupované množství potravin a věcí)
12. 5. - zastupitelé musili složit slib věrnosti a poslušnosti. Do Říše za prací musel odjet Čeněk Vančura, čp. 19.

1941 - sníh 60 cm (leden), 8. 4. sníh, závěje, 11. 4. tání, 2. a 4. 5. sníh, mrazy; 8. až 10. 5. sníh, déšť. Odvody dobytka (6 ks hovězího, 3 vepři – 70 kg), brambor (17. 3. - 123 q), slámy.
24. 4. - ve Zbudovicích odvod koní a zápis vozů (tam, kde měl majitel dva) Schořov: 2 koně, 3 vozy. Stálé odvody dobytka.

1942 - mrazy až -30° C, celý březen až -12° C; 12,5 dkg másla/osobu a měsíc; na práci do Říše 10 lidí ve Schořově, ze Zbudovic Josef Vrána (čp. 8; *1922) a Vincenc Turnovský (čp. 20).
17. 5. - atentát na R. Heidricha.
24.6. - Lidice - srovnání vesnice se zemí, popravy mužů, ženy a děti do koncentráků.

1943 - 25. a 26. 1. - roentgenové vyšetření plic osob starších 6-ti let.

1944 - (červen) - Při školní vycházce s p. učitelem Popelkou do prostoru poblíž školy „Na skále“, kdy byl teplý červnový den, jasná obloha posetá obláčky mraků, se nad hlavami dětí objevily čtyři cvičné německé letouny. V daný okamžik tři letěly podél mraku, jeden ho prolétával. Z těch tří pak jeden odbočil rovněž do mraku a tím způsobil, že se uvnitř mraku srazily. Z mraku bylo vidět vypadávat nejprve kusy předmětů a kopule padáku. Pak teprve bylo vidět padat obě letadla. Dopadla poblíž Adamova, jedno do lesa, druhé včetně mrtvého pilota na louku, na jejímž druhém konci byli na trávě s potahem místní manželé. Padák s druhým pilotem přistál v sousedství naší školy a pilot po domluvě s p. učitelem odešel k telefonu, když mezitím dal rukou pokyn (byl instruktorem) zbylým dvěma letadlům, které nalétávaly nad prostor jeho seskoku, aby odlétly na základnu. Vraky letadel si řada z nás běžela prohlédnout, než byly Němci odvezeny.
Přelety letadel spojeneckých (USA, GB) přes katastr obce byly vidět v období jejich náletů na cíle v oblasti, (období 2. pololetí 1944 a začátek roku 1945). Např. na Kolín byly nálety 24. 8. 1944 a 16. 3. 1945 (celkem byly čtyři).

1945 - 5. května pražské povstání, 8. května konec 2. světové války.
12. 6. - předsedou Národního výboru se stal Antonín Dalešický (čp. 9).
Při svážení obilí do stodol v červenci nebo srpnu se na nebi objevil menší balon, klesající k zemi. Přistál na stromě v lese „Borovina“ poblíž obce Březí. Řada dětí tam běžela, na místě tam pak byli již dospělí občané z Březí a bližšímu přístupu dětí zabránili. Pod vlastním balonem bylo jakési zařízení (baňka?) s hořícím doutnákem. Co bylo účelem nevíme – zapálení úrody? Kdo ho vypustil?

1948 - 28. února: tzv. „Únorový puč komunistů“, kdy president Beneš přijal demisi ministrů demokratických stran a uznal novou vládu složenou převážně z komunistů (mimo ministra Jana Masaryka), kterou mu předložil předseda komunistů, Klement Gottwald, podporovanou manifestacemi síly Lidových milicí (ozbrojené složky komunistického dělnictva) a ovládanou policií a vojskem (Beneš byl již nemocen - po mrtvici, zemřel 3. 9. 1948). Po úmrtí Beneše se presidentem stal Klement Gottwald. Min. zahraničí Jan Masaryk spáchal sebevraždu (snad - nevyjasněno) skokem z okna Černínského paláce (ministerstvo zahraničí) dne 10. března 1948.

Dění v obci :
- Založen AV NF (= akční výbor Národní fronty - NF = sdružení všech stran pod novými vedeními pod dozorem KSČ (= Komunistické strany Československa). Předseda - Josef Tlamka, členové - Josef Vrána (čp. 13) a Čeněk Turnovský (čp. 20).
- 30. 5. - volby do Národního shromáždění – jednotná kandidátka (všichni kandidáti byli uvedeni na jediném tiskopise, nesouhlas se mohl vyslovit vhozením do volební urny bílé, tj. prázdné kandidátky, což ovšem členy volební komise bylo sledováno, tajnost volby v podstatě nebyla a tak se toho málokdo odvážil). Zbourán obecní domek čp. 31., tzv. „Pazderna“ (samostatně stojící u cesty k „Černému lesu“).
- 22. 7. - silné krupobití

1949 - Vyvlastnění větších zemědělských strojů (mlátičky, samovazače,….) pro STS (= Strojně traktorová stanice) v Tupadlech.

1950 - MNV (Místní národní výbor) řídí (spíše kontroluje) újezdní tajemník Josef Sekot z Drobovic.

1951 (7. 3.) - Schůze rady za přítomnosti tzv. újezdních tajemníků: Stanislav Dušovský (Hološiny), Jan Veselý (Damírov), Radil (Chlum) a poslanců z lidu Lutr Josef (Opatovice), Jursík Josef (Šebestěnice).
Program: kontrola dodávek pro stát, průběh jarních prací – pro jednocení cukrovky u Nováčků odpracují občané z každého čp. 18 hodin. Příprava na žňový plán. Zrušeny lístky na chleba. Soupis zvířectva v obci.

1952 (11. 11.) - Tajemníkem MNV byl Josef Filip ze Štrampouchu „V případě příznivého počasí bude vyhlášena pracovní povinnost na řepu pro všechny občany a prostředky v obci (potahy). Kdo neuposlechne výzvy, budou mu zadrženy na 3 měsíce potravinové lístky (kdo je nemá, bude pokutován 200 Kč)“. ONV Čáslav určil obci poslat do Tupadel 2 koňské potahy a 5 mužů.
18 .11. - ONV- zákaz honů a zábavy v obci, dokud nebude sklizena řepa (u Nováčků). Trest 4 měsíců nastoupí tzv. „vesnický boháč“ Josef Nováček (18 ha) a trest 3 měsíců nastoupí tzv. „vesnický boháč“ Václav Bobek (16 ha). Rada MNV zajistí chod těchto hospodářství, tj. přívoz krmení a vody pro dobytek, eventuelně i jeho krmení.

1953 - zrušeny lístky na potraviny a průmyslové zboží
5. 6. měnová reforma - končí platnost dosavadních peněz, výměna 5:1 a za peníze
doma uložené 50:1.

1954 - 16. 5. volby, předseda MNV Antonín Dalešický, tajemník Josef Tlamka.

1955 - „rozsvícená“ 22.10. Elektrická instalace domů provedena již v r. 1949 - zavedení elektřiny do obce.

1957 - 3. 1. zřízena autobusová linka Čáslav- Chlum (přes Zbudovice).
9.10. - ustavující schůze JZD (=Jednotné zemědělské družstvo), předseda Peca Miloslav (čp. 2), členská záhumenka 0,25 ha.

1958 - 2. ledna – svod dobytka do společných stájí: 50 krav, 14 koní, 20 prasnic.
Výnosy: pšenice, ječmen – 20 q/ha, žito 24 q/ha, brambory 70q /ha, cukrovka 220 q/ha. Celková výměra půdy: 129,35 ha, z toho orné 119,64 ha.

1960 - Volby 12. června. Obec Zbudovice patří pod tzv. střediskovou obec Šebestěnice, předsedou MNV je p. Bohumil Veselý (Šebestěnice), tajemníkem je Josef Stránský (Březí), okresním městem se stala Kutná Hora (do té doby Čáslav).

1961 - Sloučení družstev Zbýšov, Šebestěnice a Březí (od 1. 7.) pod společným názvem JZD Zbýšov. Předsedou je Miloslav Peca (Zbudovice). Na tzv. pracovní jednotku je 14 Kč.

1964 - Volby: předseda MNV - Josef Stránský, tajemník - František Rada (Šebestěnice).

1965 - Úprava silnice v obci u hospody (zbourány stáje, silnice narovnána).

1968
- 21. 8. - obsadila republiku vojska „Varšavské smlouvy“, důvod: Naše společnost (včetně KSČ) prováděla liberalizaci politických, hospodářských a společenských poměrů, tj. zrušení cenzury tisku, uvolnění dozoru KSČ nad veškerým děním apod., což se nelíbilo vedení Sovětského svazu a jelikož první tajemník KSČ Alexandr Dubček nerealizoval jejich mocenské požadavky, přinutili sovětští politici vedení Polska, Bulharska, Německé demokratické republiky (bez Rumunů), aby společně s vojsky sovětskými vtrhli do naší republiky. Nastala tzv. doba normalizace, kdy se stal prvním tajemníkem KSČ Gustáv Husák, později i presidentem. Nastalo vylučování z KSČ, prověrky ostatních lidí na pracovištích a jejich přemisťování do jiných, nižších postavení, zavedena opět cenzura apod. Tento systém trval až do listopadu 1989. Situace v JZD: výnosy - pšenice 33,7q/ha, ječmen 40,2 q/ha, na pracovní jednotku (PJ) bylo 16 Kč. Byla upravena a rozšířena nádrž (rybníček) „U mostu“.
29. 9. - byly zavedeny volné soboty.

1969 - při cvičném letu havaroval MIG-21 a spadl na okraj lesa u Schořova. Pilot se zachránil (červenec).

1976 - Byla spojena družstva Zbýšov a Vlkaneč (tj. vsi Zbýšov, Šebestěnice, Březí, Zbýšov, Opatovice, Chlum, Čejkovice, Dobrovítov, Dědice, Krchlebská Lhota, Damírov, Klucké Chvalovice, Vlkaneč, Kozohlody, Přibyslavice) pod společným názvem JZD Zbýšov. Předseda: Miloslav Peca. Příprava stavby odchovny telat na poli mezi Zbudovicemi a Šebestěnicemi. Zrušení rybníčku na návsi – zatrubněn a zavezen.

1979 - (13. 12.) sloučeny střediskové obce Šebestěnice, Zbýšov, Hraběšín pod názvem Zbýšov, úřad je ve Zbýšově, předsedou se stal Ladislav Chvátal, tajemníkem František Kořínek. Patří sem obce Zbýšov, Chlum, Čejkovice, Dobrovítov, Dědice, Kr. Lhota, Damírov, Opatovice, Klucké Chvalovice, Hraběšín, Šebestěnice, Zbudovice, Březí.
Počasí: teplotní skok – 31. 12. 79 : +6 ° C; 1. 1. 1980: -16° C.

1990 - 23. a 24. 11. volby – starosta Ladislav Chvátal (Zbýšov). Od obce Zbýšov se k tomuto datu odtrhly Šebestěnice. Zbudovice a Březí na základě referenda občanů zůstaly součástí obce Zbýšov.

- Pamětní kniha obce Zbudovice, založená v roce 1924 správcem školy ve Schořově, učitelem Josefem Tučkem
- Návrh a vyhlášení oblasti klidu „Na Hlubokém potoku“ ONV Kutná Hora z 11. 1 .1979 + příloha
- Místopis podle stavu ke dni 31. 12. 1979, zpracovaný p. Janem Veselým ze Šebestěnic
- Kronika obce Schořova a kronika školní
- Kniha Protokolů obce z let 1903 – 1954
- Článek prof. dr. Vladimíra Šmilauera - Jak postupovalo osídlení Čech (uveřejněno v knize: Dvacáté století, 1963-64)
- Rybníky v okolí Čáslavi - Milan Skřivánek (Kutná Hora 2002)

Povídání o Zbudovicích zpracoval na základě uvedených podkladů v prosinci 2008
Ing. Josef Hrabaň st.
Poslední aktualizace : 20. 12. 08.