Obec Zbýšov
Zápis
na hospodu zbejšovskou Jana Svobody
Léta páně 1781 dne 10. října s předcházejícím milostivým povolením cís. král. administrace při starožitným klášteře Matky Boží Sedlice vejhradního řádu cistercianského stala se dobrovolná a nezměnitelná smlouva a to ve vsi Zbejšově na statku Krchlebském ležící panskou hospodu mezi Václavem Sýkorou, milým a věrným poddaným nadřečeného kláštera Sedlického se strany jedné a mezi Janem Svobodou dle obdrženého a na kanceláři Sedlickou odevzdaného Vysoko- Vrchnostenskýho povolení panství Polenskému patřícím poddaným se strany druhé na ten a takový způsob:
Že nadřečený Václav Sýkora nadřečenému Janovi Svobodovi, manželce a dědicům jeho, tu nadjmenovanou hospodu Zbejšovskou tak, jak stojí a leží, se vším příslušenstvím, s maštalema, sklepem, s pivním šenkem a spolu s následujícíma vornýma polmi a lukami:
Za hospodou pod........................................12 strychů
Vedle Lhoty..................................................6 strychů
Vedle panský dlouhý louky, jenž
sám pro sebe leží.................................................2 strychy 3 věrtele
činí............................................................20 strychů 3 věrtele
Se zahrádkami u hospody pod...................................1 věrtel
Loučným pod Novým rybníkem pod........................1/2 věrtele
Paloučky Voplatilky jmenovaný.................1 strych 2 věrtele
Za hospodou k lesu a pod N. rybníkem......1 strych
@a..............................................................2 strychy 3 1/2 věrtele
Z kterýchžto však polí všechno zimní osení on prodávající Václav Sýkora, jarní osení ale a luka kupující Jan Svoboda budoucí rok 1782 sklízet bude, za sumu trhovou tři sta osmdesát zlatých rýnských, pravím 380 zl. rýneských, jedenkaždý po 60 kr. počítaje, na který on kupující po zanesení této smlouvy prodávajícímu Václavu Sýkorovi Dvě stě deset zlatých rýnských pravím 210 fl. při terminu svatohavelském budoucího 1782 roku beze všeho upomínání a pod zrušením tohoto zápisu jemu na hotově složiti se zavázal, zaprodal a zaprodati se dovolilo, aby on kupující Jan Svoboda s manželkou a dítkami:
Předně ctný a bohabojný život vedl, den nedělní a sváteční nejenom mši Svatou, ale taky Slovo Boží pilně slyšeti a svý domácí vyučovati a přidržeti se vynasnažil, žádný podezřelý, obzvláště luteránskou, neb jakoukoliv jinou kacířskou vírou nadchnuté lidi, tím méně zloděje u sebe nepřechovával, kradené věci nepřijímal, aniž kupoval. Jakož také za
Druhé Vždy s dostatečným pivem a kořalkou, které on odjinud z Lhoteckého pivovaru a z panský Lhotecký vinopalny (= Nová Lhota u Kluků) pod nevyhnutelnou a důtklivou pokutou bráti se zavazuje, jakož taky s ovsem, senem, slamou a všemi jinými při hospodě potřebnými věcmi tak zaopatřen byl, aby lidé pocestný a přicházející podle jejich žádosti se vším zaopatřeni a obslouženi býti mohli, aniž proti šenkýři pro nedostatek jednoho neb druhého sobě stěžovati nějakou příčinu neměli, an sice v příběhu takovým jsa přesvědčený, že jedním neb druhým zaopatřený by nebyl, vždy podle uznání vrchnostenského pokutován býti má a bude, poněvadž všelijaká živnost a handl jemu dovolený jest.
Za Třetí Ve všem váhu a míru spravedlivou aby zachovával, domácí i pocestné lidé by slušně obsluhoval, jim služby dle žádosti jejich prokazoval a je jak ve dne, tak v noci přívětivě přijímal a ochotně obsluhoval, v ničem pak je nepřetahoval, aniž pivo, s kterým vždy dostatečně a při každým visitirování aspoň jedním vědrem pod nevyhnutelnou pokutou zaopatřený býti má, nefalšoval, vzniklé různice v dobrotě a časně nejenom přetrhoval, tím méně sám takovou začínal, ale tak, jak na jednoho poctivého a bohabojného muže, jsouce s manželkou svou vždy střízlivý a sobě přítomný patří, se choval a v hospodě takový dobrý pořádek vedl, den pak nedělní a sváteční před službami Božími žádný ožralce u sebe netrpěl, aniž jim pivo neb pálené naléval.
Za Čtvrté Vození a nakládání ledu do hospody dle předešlého obyčeje Vrchnost zaopatří, zákupníka ale povinnost bude pivo jen z Lhoteckého pivovaru sem svým potahem sobě voziti aneb na jeho náklad skrze jiného voziti dáti.
Neméně za Páté Tu jemu zaprodanou hospodu nejenom v dobrém stavu zachovávati, anobrž kdyby za krátký neb dlouhý čas sešla, a jiná stavěti se musela, on zákupník jako svou vlastní na jeho vlastní náklad beze vší vrchnostenské pomoci, krom že potřebné dříví a jiné materiále v tej ceně jako se poddaným lidem prodávají, neb časem, svým jak se prodávati budou, z vrchnostenské strany jemu ponechané býti mají, novou vystavěti dáti, a následovně na budoucí věčný časy spravovati a zachovávati, na oheň pak aby skrze jeho, neb svých domácích neopatrnosti v zkázu nepřišla, bedlivý pozor dáti, a chraniž to Pánbůh, čehož Bůh zachovati račiž, on zákupník na svůj vlastní náklad by takovou vystavěti dáti povinen byl, kdyby ale skrze dopuštění Boží, to jest hromobití aneb v sousedstvu vyšlého ohně, neb válečný vojenské časy v zkázu přijíti měla, v tom a takovým pádu na vyzdvižení zase nový hospody polovičním nákladem ze strany vrchnostenské jemu přispěno býti má.
Za Šesté Nájmu peněžitého každoročně po dvaceti zlatých rýnských a to sice každého 1/4 roku po 5 zlatých do důchodu vrchnostenského platiti, žádných dluhů nedělati, anobrž po vyjití každého měsíce na vyšenkované pivo nevyhnutelně pořádnost dělati a ne více než za půl sudu dlužen nezůstati, dálej taky jeho povinností bude v čas žní jménem ouroku 12 záhonů honových pšenice neb žita požíti a dle starého obyčeje do panské flusovny (= draslovna) čtyři strychy popela beze všeho platu každoročně odváděti, v nevyplnění pak toho za každý strych po 18 kr. platiti.
Za Sedmé Všechna na tu hospodu vyplejvající cís. a král. břemena a daně, dávku z tabáku, Musical-Impost (= daň z hudby) a jiné podobné i budoucně vyskytnouti se mohoucí poplatky o kasy kontribučenské beze všeho upomínání zapravovati a vybejvati. Aby ale tím lépe tyto povinnosti vybejvat mohl, tak dva tažný voly, dvě krávy, dva kusy jalového hovězího a dvacet kusů ovčího dobytka mezi panským zbejšovským stádem pásti se jemu dovoluje.
A poněvadž za Osmé Myslivost a právo lovení samé milostivé vrchnosti přináleží, neopovažuj se nikdy, on zákupník, nebo domácí jeho s flintou vycházeti, času letního i zimního na koroptve pletky, na zajíce pak oka nebo sklopce a jiné nástroje klásti, aniž v panských potokách, tím méně v rybníkách ryby neb raky chytati, měchy neb vrše pod pokutou dvaceti zlatých, klásti.
Dále za Deváté Dělání škod v panských lesích nejenom jemu, ale taky všem zákupníkům se nanejvejš zapovídá a žádný bez vůle kanceláře a obzvláště bez obdržení cedulky ani pro fůru klestí, tím více pro nějaké tlustý dřevo pod nevyhnutelnou peněžitou pokutou jeti se osměliti nesmí, jakž času zimního z ohledu toho odváděti povinovaného popela, při každém ohlášení jemu na nějaký klest nebo dobejvání pařezův ve vykázaným místě potřebná cedulka z vrchnostenský kanceláře bez všeho ouplatku udělena býti má.
Ačkoli sice za Desáté Jemu Janovi Svobodovi, manželce a dědicům jeho ta nadepsaná zbejšovská hospoda panská se zaprodává a zaprodala, to právo milostivá vrchnost sobě ponechává, aby se tak bez povolení a vědomí milostivé vrchnosti nestalo, zákupník musí to oznámiti a povolení si vyžádati.
Jedenácté a posledně Kdyby on zákupník a posloupní jeho všechny ty zpředu obmezené luncta a povinnosti jakož také jeho stavení v dobrém stavu nezachovávali, stavení snad docela spouštěli, aneb positedlného katolicko- křesťanského náboženství se nepřidrželi, platy náležitě nezapravovali, dobrými a spravedlivými šenkýři nebyli, aneb do nějakých dluhův, kterých bez vrchnostenského vědomí a vůle dělati nemají upadli, to též právo milostivá vrchnost obzvláště sobě zanechává, tej hospody se ujmouti, takovou vyšacovati dáti a buďto k ruce vrchnostenský zanechati aneb jinému dostatečnému kupci zase odevzdati.
Pro podstatu pak tento papír ve dva stejně znějící exempláře vyhotovený, jeden z nich potvrzený a zákupníkovi odevzdaný, druhý ale do knihy gruntovní vtáhnutý jest. Jenž se stalo v starožitným klášteře Matky Boží Sedlice, dne a roku svrchu psaného.
L.S. Jan Martin Kuchinka
ten čas hospodářský ředitel
(Z dominikální gruntovní knihy kláštera Sedlického)(= Sedlec u Kutné Hory)
Z připravované knihy o Zbýšově (autoři: Alois Ryšán /1887-1972/, řídící učitel ve Zbýšově /1911-1942/, a Ivan Vergner).